Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když mi pod ruku přišlo toto CDčko, jen z pohledu na obal jsem věděla, že to bude něco neobvykle zábavného. Jakožto milovník celtic folkových melodií mě album hned od počátku laplo po uších a já začala sjíždět vlnu mystických balad a vypitých vokálů. Byť mi tento styl hudby sedí a poslechnusi jej ráda, postupem času jsem objevila jisté mouchy a nadšení opadlo.

V počátcích alba jsem byla nadšená - výborná melodie a humpolácky řvaný zpěv, kterým v tomto žánru rozhodně nepohrdnu, ale ke druhé minutě mi další hlasy opravdu nesedly a následný skřípavý jekot byl neposlouchatelný. Další skladba pod názvem "Beltine" začíná výborně. V ní je hlas příjemnější, jemnější a melodie je kopcovitě konstruovaná. Ladné drnkání na keltskou harfu v podání Sean Barry do skladby parádně sedí a prolíná se s rockovými melodiemi. Po česky textovaných skladbách přichází na řadu jedna anglická lidová. Melodie je pěkná, ale ten text mi nesedí. Můj přístup k cizím textům u českých kapel není bohužel pozitivní.

V pořadí čtvrtá skladba, nazvaná "Tam, kde teče řeka Fleet", pro mě na albu představuje jednu z nejlepších. Ocenit musím především refrém, který srší melodičností a zpěv nikde neujíždí, jak mi občasně přišlo u předchozích skladeb. Další plus patří samotnému textu. Příjemné okamžiky pokračují i v píseni "Města", díky které jsem Hakka Muggies (HM) před nějakým časem objevila, a je jakousi mojí srdcovkou. Text opět v provedení Erika Onody pojednává o pomstě občanů nejmenované vsi, která díky výběrčímu daní lehla popelem. Posíleni pálenkou střádají plány na strašlivou pomstu. V těchto žánrech si ve vypitých hlasech vyloženě libuji a Martin Pobuda má na to hlas jako dělaný. Ocenit je třeba i v začátku metalově laděnou kytaru a následné přidávání širokého spektra nástrojů, kterými je zpestřeno celé album. Skvělý je i pisklavý tón šalmaje (úžasný nástroj), který bere do svých rukou jeden z hostů - Petra Jadrná. A dalším hostujícím je také Jirka Tomášek, který se v této písni zhostil irské flétny.

Dostáváme do středu alba, který patří instrumentální "Drowsy Maggie/Tam Lin". Znalejší jistě poznali, že se jedná o melodii, kterou využívá nejedna kapela podobného žánru, tedy především zahraniční uskupení. Tři havrani (v originále "Three Ravens") je další pochmurnou, baladickou, anglickou lidovkou. Zajímavý příběh a pěkný text, ale opět zpívaný anglicky. Další anglicky zpívanou skladbou je "Mairi´s wedding", která pro mě byla velkým překvapením. Z nástrojů jsou upřednostněny housle a do popředí přešel také ženský zpěv, zatímco mužský sbor se přesunul do pozadí. Vsunuté sólo na elektrickou kytaru celku nikterak neškodí, skladba je veselá, skočná a harmonická.

"Odpočiň" je další skladbou, která se může na albu řadit k těm lepším. Byla nazkoušena už v roce 2002 a objevila se i na prvním demu kapely, nyní se objevuje v aktuální sestavě znovu. Textu je bravurní dílo Jakuba D. Kočího. "Lover´s ghost" je irská lidovka, tudíž v podání HM opět zpívaná anglicky. Začátek je laděn metalově a jakmile začne zpěv (Albrecht K. Smuten), lehce mi připomíná styl System of a Down. Melodie z repertoáru pražské folkové kapely Fiannan, použitá v písni "Muž z Vysočiny" (text Martin Pobuda), je příjemnou odpočinkovou skladbou. Předposlední místečko patří "Como poden", kterou zpracovalo už nespočet interpretů. Původ má španělský a HM samozřejmě zanechali původní text a zpívají ji ve španělštině. Závěrečná "Ready for the storm", převzatá od skotského hudebníka Dougieho McLeana (1983), se v podání HM stala živelnější, hravější a veselejší skladbou.

Na závěr celkové hodnocení a začnu s klady. Nápaditý design obalu - první potěšení. Další body patří bravurně složeným textům a požehnanému množství hudebních nástrojů. V každé skladbě na mě dýchlo něco nepoznaného a pokud šlo o převzaté lidovky (ať už anglického, skotského nebo irského nádechu), živelné melodie v podání HM byly výtečné. A zápory? V některých skladbách mi nesedí hlas, který občasně ujíždí a chvílemi zní falešně. Tady je opravdovým propadákem "Loch Lomond". Následují anglické texty, které kapele zkrátka a dobře nesedí. Obešla bych se i bez elektrické kytary, i když její místo mezi tradičními nástroji je akceptovatelné . Celkový dojem z alba je průměrný, při opakovaném poslechu mám tendenci vybírat pouze ty lepší skladby, ty ostatní lehce zaostávají.