Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Halma - The Ground

HalmaThe Ground

Jirka D.18.10.2019
Zdroj: CD v papírové pošetce (# KUTTER 050) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Instrumentální rock je sice vyčerpaný žánr, ale desky jako tato představují světlou výjimku potvrzující jinak přesvědčivě pevné pravidlo.

Německá kapela Halma funguje už od roku 1999 a co jí přimělo dát si na obálku ten šílený obrázek, to skutečně netuším. Je to něco mezi ilustrací k Čapkově První partě a ideologickou lží z doby budovatelského nadšení za socialismu, což ani jedno není v Německu téma (aspoň nevím, že by bylo). Asi bych pochopil něco v duchu multikulturní nebo genderové ideologie, něco z ekologického aktivismu nebo obrázek Gerty se svatozáří, ale horníci? V době, kdy Německo nejen že odchází od uhlí, ale podle všeho se hodlá vrátit zpátky na stromy a tam se živit ... jak vlastně? Anebo že by v tom byl probouzející se underground utočící proti novým náboženstvím a modlám dneška?

 

Kolik hrůzy ale vzbuzuje titulní malba, tolik nadšení naopak vyvolává hudební obsah, jehož jednačtyřicet minut popírá všechny moje předsudky o tom, že instrumentální rock (někde na pomezí psychedelie a post-rocku) je vyčerpaný žánr zralý na odpis. Ostatně není to tak dávno, co jsem psal o jednom takovém marném pokusu v podobě nové desky kapely Nazca Space Fox (ZDE) a aniž bych tomu šel sám naproti, v přehrávači se mi objevilo tohle cédo a světe div se, zaujalo.

 

Halma band

 

Čím? Není to jednoduché popsat, ale určitě svojí atmosférou. Určitě lehkým jazzovým nádechem, celkovou konzistencí projevu a nápaditostí v použití elektroniky a ruchů v jinak lehounkém kytarovém zvuku. Album The Ground je místy až snové, velmi decentní, lehké jak letní podvečer a všechno do sebe zapadá s neuvěřitelnou samozřejmostí, která se neslyší každý den. Jednoznačnou devízou kapely jsou dvě kytary, laděním posunuté značný kus od sebe, které vymezují hranice a jedna druhou skvěle doplňují. Basa je důrazná, ale nikoliv agresivní, lehce pohupuje rytmikou a ve zvuku je výrazná tak akorát. Bicí jsou tlumené, velmi často nejsou hrané paličkami a právě z nich mi vane svěží dech jazzové kavárny. V mnoha chvílích mám velmi podobné pocity jak při poslechu Esbjörn Svensson Trio (ZDE), což je pro mě pochvala z největších.

 

A právě podobně jak toto trio umí i Halma opouštět meditační svět pokojné hudby buďto ruchovými pasážemi, ale i místy, v nichž všechno z ničeho nic nabere zvláštní intenzitu a začne na posluchače vyvíjet slušný nátlak. Příkladem může být čtvrtá skladba It Could All Be Difrent, která hodně stojí na jednoduché rytmické smyčce, ale v závěru se pozoruhodně rozrůstá a jako celek působí velmi silně. Těch míst je víc, propůjčují nahrávce uvěřitelnou a v důsledcích působivou dynamiku, a hlavně udržují posluchače ve střehu, což všechno dohromady vytváří velmi příjemný a naplňující posluchačský zážitek. Tomu napomáhá i na současné nelichotivé poměry živý a civilní zvuk, který nebolí v uších a plně koresponduje s hudební stránkou desky. I tohle se povedlo.

 

 

The Ground je pro mě upřímným překvapením, z něhož nedělám žádné přehnané závěry, ale v této chvíli mi tohle album sedlo. Jak jsem psal - svou uvěřitelností, lehkostí, poslechovou atmosférou, přirozeností. Víc pro tentokrát nežádám, snad jen vyměnit obal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky