Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hands - Give Me Rest

HandsGive Me Rest

Victimer7.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Pokud chce někdo změřit odstín k moderní fúzi metalu, rocku a atmosférických motivů, tohle je etalon.

Loňské léto mizerné kvality sebou neslo i pozitivní přívlastky. Pokud se omezím na tvrdě rockovou (vyslovuj klidně metalovou) ekipu vzniklých nahrávek v tomto období, zase tak špatně nebylo. Mimo jiné, vyrostlo na stromě chutných plodů i jedno zaoceánské album, které snese ta nejpřísnější měřítka...

 

Solidní výčet dobrých, skvělých a ještě lepších nahrávek předchozí sezóny byl plný osvědčených interpretů, ale naštěstí i těch neokoukaných. Mezi ty druhé řadím také americkou, přesněji dakotskou trojici HANDS. Tito floutci holdují křížení metalové těžkosti, chytlavých melo momentů a rockové hravosti, to vše ruku v ruce s klenutou atmosférou, ke které netřeba okázalých kláves, což je třeba ocenit. Jekota, Blekota a Dakota přitom na první mezipřistání mydlí klasický riffovaný post metal, moderní to odnož spojenou s mnoha vlivy, odlivy a mohutnými přílivy mnoha dalších neméně moderních prvků, ale věc se má poněkud jinak. Již léta jsem totiž nenarazil na tak pestrý a promyšlený materiál. V rámci post metalových vibrací není nijak složité vykročit směrem k mdlé interpretaci přečtené přes rameno kolegy z vedlejšího bytu, takže kdykoliv (čím dál méně), když zaslechnu něco inovativního, tak pookřeju a rozehraji mimické svalstvo v tik podobný úsměvu. HANDS jsou mezi vyvolenými.

 

Tři, čtyři - "Give Me Rest" se rozehraje do netušených prostor polykající hardcore nepříčetnost, post rockově křehkou harmonii, stejně jako hustě metalovou soustavu stěn a dokonce dojde i na koketování s gothic rockovou pochmurností ("Here I Am"). Početný přehled hudebních nitek, důkladně propojených v jednu konstruktivní, doplňuje silně atmosférická složka, která neruší, protože vše je vyváženo s rozvahou a co jest nadváhou, to odříznuto a označeno je za nadbytečně tučné. Nepotrpím si plytké superlativy, ale při vzpomínce na "Give Me Rest", nemohu jinak než se zájmem hltat každý tón, další novou polohu a ustavičně klepat do rytmu. Moderní, neomezené, útočné i smířené a hlavně výborné album. Chvíli hra na pocity, chvíli krátká vizita v řeznictví, pak až popově vzletná melodie a nakonec zas kovová duše plná hardcoreových hlenů. "Give Me Rest" není patvarem dohromady splácaných nesedících kusů stavebnice, ale výstavní paletou hrající barvami od světle žluté po tmavě šedou a každá z barev mezi v bohatém rozmezí se lehce zablikotá.

 

Překvapení? Jednoznačně ano. Doposud jsem o HANDS neslyšel, a to ani ve spojitosti s někým jiným. Podobně jako k Junius, ke kapele přicházím tak trochu s křížkem po funuse, tedy v době, kdy už je kariéra dávno rozběhlá v pole i les, ale nevadí, rád vše napravím. "Give Me Rest" je už třetím dílem do kroniky dakotských post metalových dudáků a po tomto direktu ani není jiná možnost, něž navštívit také předešlé nahrávky. Se vrušením, nikoliv s obavami. Tohle vše zajistila aktuální porce dobrot a lahůdek v podání kapely, jejíž název si vryji hluboce do paměti. Takže jaképak obavy...?

 

Překvapení? Ani ne. Copak jsme všichni rezignovali a v podobném duchu již nic nečekali? HANDS sice vycházejí z křižovatky metalu, rocku a HC, ale jistým krokem a nebojí se výzev. Nejsou omezeni prakticky ničím, jen se vyjadřují jak jim ¨zobák narost¨, z toho vycházejí a na patro se jim lepí další a nové zbytky všemožných příchutí. Pořád jsou mezi námi tací, kteří umí zaujmout a posunout stokrát objevené dál. Tihle stojí na vrcholu pomyslné pyramidy a HANDS se drápou právě na tohle místo. Albem "Give Me Rest" zcela zaslouženě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

resuah / 18.12.12 14:30odpovědět

In LOVE! Tohle je naprosto parádní věc. Ve všech ohledech ... na poměry parádní sound a HODNĚ chytlavá muzika.

Jirka D. / 7.10.12 20:48odpovědět

Vynikající deska, intimní, osobní zpověď, do které je radost pronikat. Shane Oschner dal dohromady jeden z nejsilnějších emotivních materiálů loňského roku.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky