Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Harakiri for the Sky - Harakiri for the Sky

Harakiri for the SkyHarakiri for the Sky

Victimer27.2.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Docela šikovná symbióza black metalových bájných větrů z hor a rockové melancholie, která zase tak často nevykrádá své kolegy a zbytečně se neopakuje.

Protentokrát stačí jízdenka za pár peněz a urychlený odvoz přes hranice k našim jižním sousedům, co těžce nesou náš program jaderné energie. Čert vem ale jádro, politické i mezilidské vztahy. Čert vem lidstvo kompletně. Hudba HARAKIRI FOR THE SKY je prosta veselých okamžiků, je zakalena sebevražednými úmysly, depresivně zaškrceným učinkováním na tomto bezvýznamném místě zvaném svět. Jakoby jediná naděje spočívala v systematickém odkrajování vlastních končetin a veselení se z pocitu rezignace a nekontrolovatelném krvácení z ran. Aspoň takto jsem pochopil smutný koncept této rakouské skupiny. Nazývat přitom HFTS skupinou by bylo možná až příliš odvážné, neboť se jedná o duo, které má společnou minulost v black metalových Karg a pár dalších projektech.

 

HARAKIRI FOR THE SKY nás potěší slzami navlhlým black metalem, kombinovaným s rockovou melancholií, kde dominují především melodie, než nějaké nelidské zacházení s nástroji a cokoli extrémního. Naopak, vše je přehledné a lehce se vnímá, nebýt rozostřeného zvuku, byl by to takový black pop pro zamračené holky, co nenávidí své kamarádky, učitelky a hlavně rodiče. Takto vlastně HFTS nepřinášejí spolu se svým depresivním materiálem nic nového, ale v rámci možností umí být přesvědčiví a sví. Přes poměrně líbivé melodie zůstává vokál v poloze "přidušen za úplňku", více jím hladit mezi stehny a podobat se tak hudbě, není třeba. Ano, je to vyvážené, ano, je to poslechově příjemné. Na delší večery bez denního světla a milované osoby na blízku, dokonce velmi důvěrné.

 

Abych to vzal za ten, pokud možno, správný konec, tak konec světa díky HARAKIRI FOR THE SKY nenastane, nepotečou vám slzy jako hrachy, jen se tiše schoulíte v rohu a trochu si zapřemýšlíte kolik zbytečného úsilí věnujete zbytečným věcem. Trošku si setřídíte priority. Načpak umírat? Tyhle pocity ve mně tvorba HFTS rozhodně nevyvolává. Daleko častěji se jí zabývám jako sympatickou kulisou do méně sympatického stylu únorového zasněžení a následného tání krajiny. Příjemný společník při čekání na jaro, tohle by šlo. A jestli v poslední skladbě "Dancing On Debris" na chvíli zazní sanitka, asi se něco stalo v sousedství, vám se nestalo nic, to si buďte jisti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky