Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Haunted Plasma - I

Haunted PlasmaI

Victimer15.8.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: První futuristický průlet badatelů Haunted Plasma je energický i meditativní.

Finská futuristická mašinka Haunted Plasma je nově vzniklým projektem spojujícím strojová tempa s atmosférickými. Hybná krautrocková, a v prostoru s psychedelickým objetím spuštěná záležitost. Trojka složená z kapel jako Oranssi Pazuzu nebo K-X-P v sobě kulminuje touhu býti posly budoucnosti za pomocí retroidně znějící elektroniky, rockového mechanismu a psychedelické hypnózy. Někde mezi typickými krautrockovými soubory, Massive Attack a zbytky halucinogenní metalové energie. Pro mě hlavně další z projektů spojených s oblíbenými Oranžovými démony. Na ty nedám dopustit a většinou ani na věci, na kterých se členové Oranssi Pazuzu podílejí. Pojďme tedy zaujmout startovní pozici modulu Haunted Plasma.


Album tvoří pět skladeb, vzájemně odlišných a přesto tvořících jeden prostorový organismus. Hodně určující jsou také hostující vokály, z nichž okamžitě zaujme hlas Mata McNerneyho (Hexvessel). Jeho barva nelze zaměnit a my k němu máme zkrátka díky albům Hexvessel nejblíže. Jinak je pro mě muzika Haunted Plasma o proměňujících se stavech energie. Od strojově adrenalinového pulsování po tišší a smířenější plutí časoprostorem. Krautrock, space rock, elektro rock - všechny tyto termíny budou ve spojení s Haunted Plasma v pořádku a správně doručeny.

 


Slovy kapely - jsme osvobození futuristé hledající nový, nepoznaný zvuk. Ano, i tak to lze brát. Ve skutečnosti víc jako vygenerovaný ze známých ingrediencí. Ovšem vzhledem k osádce kompozičně velmi dobře ošetřený. Roboticky přesný i atmosféricky rozmělněný, debut Haunted Plasma uvádí svůj průlet našimi hlavami. Soukromě si samozřejmě ujíždím na synchronně tepajících pasážích, které ve svých klidnějších místech nabízí i alba Oranssi Pazuzu. U Haunted Plasma jsou to naopak místa nejtvrdší a výživně nabušená.


Album otevírá bublající a ve tmě rostoucí skladba Reverse Engineer. Jen pomalu odkrývá, jak Haunted Plasma drží pod pokličkou více, než se zpočátku může zdát. Je to hypnotický výstup odkudsi ze sluje až na světlo. Skladba pomalu graduje a nakonec nabídne krásný chytlavý závěr. A velký podíl na tom má samozřejmě vokál, hádejte čí? Ten strojník uvnitř kapely má svá tajemství a chuť objevovat ta nová, která k němu díky zvuku Haunted Plasma proudí. Machines Like Us je nejodpíchlejší kousek na desce. Mat do rytmické koláže psychedelie a elektroniky zapadá jako ideální průvodce. Jeho hlas ve změti kabeláže a strun působí klidně a hřejivě. Jako by nám žehnal z vyšších míst. Kapela se rozpohybuje, peláší kupředu, nemá čas se ohlížet. Moje nejoblíbenější část desky, právě proto, že tady to nejvíc žije a neposedně poskakuje.

 


Pak se Haunted Plasma stáhnou do ulity futuristicky perkusivní meditace. Spectral Embrace pohání zkreslený vokál a divoké zvukové plochy ne nepodobné albům Oranssi Pazuzu. Haunted Plasma otevírají další komnatu svého zvuku. Nikam se nespěchá, ale uvnitř se toho děje hodně. Echoes je pak o skutečném rozjímání v rozostřeném vidění, o vnitřním vnímání ozvěn, které se odráží od předmětů plujících přítomností i budoucností. V závěru pak dojde na eponymní a vlastně dokonalý popis atmosférické hudby Haunted Plasma jako takové. Krautrockový ponor do mysli a její přenos do hlubin nekonečna. Kapela zase poskakuje, rozvíjí svůj sound přes všechny nástroje a prostředky, co má k dispozici. Jen z dálky zní trochu chorálů, vše je podřízeno detailnímu mechanismu skladby. A ta je i přes své retro prvky hodně future a vyzývavá.


Doufám, že je to taková brána k dalšímu albu. Haunted Plasma totiž zní velmi nadějně. U mě v podstatě splňují parametry kapely, která si jede to volnější a elektroničtější z části postavené na základech OP léčivé vyšinutosti. Haunted Plasma jsou naprogramovaní dealeři nových prostorů, které protínají známé úseky. Kus reminiscence v tom prostě je. Vadí, nevadí, tohle mám rád a desku doporučím podobně nastaveným posluchačům. Určitě je kam se ještě posunout, ale začátek éry Haunted Plasma je velmi dobrý.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky