Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Z polského severu k nám hned zkraje roku dorazil neznámý poutník spřádající své post-blackové plány a trasy. A výlety s ním zaujaly. Hauntologist je nově spuštěný projekt, v jehož řadách najdeme dva protřelé harcovníky ukryté pod pseudonymy Darkside a The Fall. Tedy chlapíky, kteří po hrstech nabírali zkušenosti z kapel Mgła, Kriegsmaschine, Medico Peste a mnohých dalších. Hudba Hauntologist vychází z black metalu, ale ten bere z té jemnější, atmosféričtější strany. Nebojí se zapojení post-metalových nebo post-rockových prvků, cizí jí není ani lehký dotek blackgaze tématiky. Jako letmé seznámení takto řádek po řádku asi nic moc zvláštního, ale styl jakým tak Hauntologist činí, si své sympatie určitě najde. Pánové nezapomínají, z jakých poměrů vzešli, a potom je zkouší poslat dál a výš. Etablovat se z černého nihilismu v uvolněnějším prostředí. Veselejší jejich nová tvorba ale určitě není.

Hollow je obstojná možnost, jak se vnořit do temné mozaiky z black metalu vyrašených pupenů. Obstojná píšu proto, že jsem desce nepropadl. Zcela mě nepolapila, neomotala si mě kolem prstu. Do prostoru rozevláté uhelné emoce zní až lascívně, a proto jsem desku poslouchal poslední týdny tak často. Ale má to svoje limity. I když jsou zde vyloženě lukrativní momenty, jakmile zhasnou, děje se něco mdlého, nespecifikovaně obyčejného. Když už se zdá, že mají Hauntologist vyhráno a dali světu jednu z nejsvébytnějších (post) blackových novinek, se to zasekne a dál to nejde. Hollow je deska, která nadějně zamotá hlavu, ale nakonec nesdělí nic velkého. Hudba na pokec ve vlastní mysli asi ano, hlubší debata se nekoná. Tady mi něco schází. Nebo uniká?

Hauntologist naštěstí i ve fádnějších momentech umí znít dobře, uvěřitelně. Jen z nich postupně vyprchá svátečnější nálada, to jejich svojské aroma. Skladatelsky precizní práce v průběhu alba trochu doplatí na opravdu silné momenty. Tahle kritika patří desce, ze které šlo vymáčknout víc, protože ten potenciál je vyloženě cítit. Samotářsky reálná třičtvrtě hodina zlověstně klepe na dveře baráku, ale po pozvání dál moc nemluví. Začne se choulit v rohu a netváří se moc přátelsky.

Hollow je prvním albem a doufám, že se dočkáme následovníka. Všechny otazníky, které se mi honí hlavou, chtějí být vzhledem k poutavosti materiálu zodpovězeny. Deska je ve své atmosférické uvolněnosti odvážná, nebojí se jít ani mimo záběr. Jako třeba v titulní skladbě, což je taková post-rocková epizoda s až neofolkovým nádechem. Až pak se přidá na důrazu aneb i dálava může mít svoje kila. Jeden příklad za všechny. Hollow je pro mě deska se skrytým tajemstvím. S něčím, co mi zřejmě není dovoleno objevit. Naplno se do toho vcítit. Takto je to trochu jako nafouklá bublina. Prostě splaskne. Budoucnost je ale otevřená a věřím, že Hauntologist příště promluví výrazněji.