Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Heretical Sect - Rapturous Flesh Consumed

Heretical SectRapturous Flesh Consumed

Sorgh4.3.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Heretical Sect jsou novým výrůstkem nekonečného blackmetalového bujení. Jako potvrzení nehynoucího chaosu už nějakou dobu poslouchám jejich debutní album Rapturous Flesh Consumed.

Album v podání dosud neznámých Heretical Sect (HS) je silný debut. Cítím v kostech jeho upřímnou zálibu v herezi, výsměchu modlám a pak také lásku k plechovkovému pivu před karavanem. Nejdůležitějším parametrem jejich tvorby je úcta k tradicím a láska ke starému zvuku. Album krásně smrdí vetešnictvím a staromilskou krásou, jakou můžeme najít na některých starých deskách metalových ikon. Takže je to víc o recyklaci použitého harampádí než nějakém módním trendy stylu.  

 

HS pocházejí z Nového Mexika a tak zatahují black metal i do míst, kde chřestýši dávají dobrou noc. Tím jej definitivně odstřihují od nebulárního pupečníku ledových hvozdů. Z jejich primitivních riffů se na mě sype pouštní písek a chrastí takové ty typické, křovinaté koule, které se v každém správném westernu kutálí po prériích. Práchnivějící rakve, vysušení kovboji, co tasili kolty jako druzí. Na jazyku vám doslova usychají poslední zbytky slin. Pokud takový dojem přemůže i vás, tak HS svoji práci dělají dobře.

 

Na otázku, o jaký styl se jedná, by se dalo odpovědět jedním slovem - black metal. Rapturous Flesh Consumed jeho znaky vykazuje přirozeně, bez křečovitých gest a násilím protěžovaného směru. Ten pocit je nevymahatelný, přišel na mě jako přirozený tok inspirace HS, která v sobě spojuje krajinu západní Ameriky, oblíbené kapely z pubertálních let a vůbec veškeré okolní vlivy jako pixle škopků, vybydlené karavany a jukebox v každém bistru. Možná proto je nahrávka tak dřevní, až si myslím něco o zaostalosti. Americký venkov z ní čiší i přes silnou vrstvu černého kabátu. Je to velice přirozené, příjemně poslouchatelné a zlé jen docela málo. Stačí se podívat na klip se zapařenými chasníky kdesi v poušti za městem a máte vymalován úsměv na rtech.

 

Deska se v rozumné délce 36 minut rodí, dospívá a stárne do brzy viditelného konce. V kytarách se odráží zjevný vliv historie, kdy zvuk dává do placu vzpomínky na dávné a ne nutně blackmetalové kulty. Pomalé střídání tónů násobených ozvěnou se co chvíli mění v divoce rifující bestii, které nevadí sem tam falešný tón. Taková hoblovačka čechraná šustícími činely zvíří prach, rozpíjí kontury a není daleko od toho ztratit jistotu v tom, co poslouchám. Určitá zaměnitelnost je kapele blízká stejně jako opakovaná přešlapování na místě, která se dají ve skladbách najít. Nejde však o nic, co by uráželo. Valná část desky hraje v příjemné rovině, ze které HS můžou hrábnout do hlubších pater stejně dobře jako zabzučet včelínem coby poklona severskému počasí. Největší pohoda ovšem panuje ve středním tempu, které nahrávce sluší a posluchač má čas vychutnat si zvuk spíš jednoduchých a někdy až hypnotických melodií. O vokálním umění se mnoho říct nedá a rozhodně nepatří k nejvýraznějším prvkům. Asi postačí když řeknu, že jde o nakřáplou deklamaci střídající se s chorobným murmurem standardního střihu.

Heretical Sect svým zrodem nepřinesli lautr nic nového. Přesto nemusí být špatné mít i v tomto koutě světa nějakou začernalou lóži, ve které se kují pikle proti světlu a řádu církevního světa. Taková tolerovaná rebelie, která nepřerůstá v násilí a spokojí se s divadlem pro zasvěcené, může plnit celou řadu rolí.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky