Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hexvessel - Dawnbearer

HexvesselDawnbearer

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Folková křehkost, nápaditá hra, psychedelické motivy a zejména výborný vokální výkon. Jedno z překvapení roku a troufám si říct, že možná nejvýraznější.

Podobně vzniknuvší projekty je vždy radost zachytit. Hrdelní mistr Kvohst, jinak známý především jako hlas Dødheimsgard nebo Code, se roku 2009 odebral do Finska a vytvořil ryze akustický produkt nazvaný Hexvessel. Historie tedy krátká a stručná, ale jistě zaručující slibný hudební zážitek.

 

''Dawnbearer'' je především typický vokál tohoto umělce, nenapodobitelný a proměnlivý jako vždy. Způsob jakým jeho vokál proplouvá křehkými a nástrojově rozmanitými skladbami je až meditační zážitek. Hudební část alba je pak velice bohatá, což je na patnáctku, byť krátkých skladeb, základ. Po celou dobu poslechu je co hledat, co obdivovat a nad čím přemýšlet. Nenásilně, uvolněně, rozjímavě.

 

 

Chvíli se ocitneme v oparu lehké psychedelie, chvíli je cítit spojení s přírodou a za moment jako by jsme seděli v podpalubí a vzpomínali na první plavby po širém moři. Celkově má ale ''Dawnbearer'' nejblíže k šeru lesa a přírodním rituálům. Poloha je zachmuřelá, ale přitom pozitivní, plná dojmů a příběhů. Sálá z nich naděje a naslouchat jim znamená být přístupný zdánlivému tajemnu a přitom si to užívat. Nerad bych zde nadále plýtval superlativy, ale tahle věc stojí minimálně za pozornost.

 

Vyklidněná, čistá záležitost, dojemná a přímá. Na to, že jsem čekal roztodivné, trávou vonící experimenty, jsem utěšován milou a smířlivou tváří Hexvessel. Přál bych si, aby projekt nebyl jen čistě jednorázovou záležitostí a dočkal se do budoucna ještě alespoň jednoho podobného balzámu na bolavou duši.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 23.5.16 15:38

Ešte som sa nestihol nabažiť Grave Ekstasis a už je tu jeho nasledovateľ... GE bol záhrobný rituál, pomaly gradujúci rítus plný obskúrnej sexuality, iniciačného sebapoškodzovania a delirickej transcendencie, no niekde v kúte sa hrôzou triasol človek, ako svedok tohto hriechu voči všetkému čistému, dobrému a usporiadanému. Apollyon je odľudštený. Čo vzdialene človeka pripomína, je len telesná schránka na oltári, ale aj tá zhorí v plameni poznania. Ostane len Ego, čistá vôľa ohýbajúca časopriestor... a hnus. Hnus je to , čo sa rinie z reproduktorov - žiadna hudba o hnuse, ale zhmotnený HNUS. Apollyon nie je výpoveď o ľudskom kontakte s niečim neľudským z iného sveta. Apollyon je pokus niečoho neľudského sa - s pre nás čo NAJPRIJATEĽNEJŠOU formou - skontaktovať s človekom. A výsledok? HNUS! ...som blažený... Jedinou chybičkou je pre mňa nevyvážený mix, kde vám bicie idú roztĺcť lebku, opodiaľ na vás reve splodenec nekropolných bažín a až niekde vzadu kňazi z Irkally na gitarách drásajú črevá mŕtveho boha spletené do strún... No aj tak je to nádhera, HNUS!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky