Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hexvessel - No Holier Temple

HexvesselNo Holier Temple

Victimer24.12.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Hexvessel vyspělejší ve všech směrech, i když zpočátku ne tak poutaví.

Rok se sešel s rokem a nemáme tu jen čas vánočních svátků, ale také druhého alba Hexvessel. V první řadě jsem rád, že se nenaplnily mé původní obavy o jednorázový projekt a kapela tak naplno rozehrála svou folkovou fantazii. Tentokrát ponořenou v lesní moudrost a přenesenou jako soubor příběhů, které pojí tématický tmel zeleného hájemství. Ano, opět je to především folková křehkost, která dává na srozuměnou, kudy že povedou hlavní cesty putování po hvozdech. Na ty se pak opět váží ty psychedelicky barevné a dnes především přibylo těch rockových. Na světě je tak velmi tvárná a proměnlivá deska plná nejednoho překvapení.

 

To nejvýraznější spatřuji v samotném odkrývání každého z nich. Je pravdou, že potkat se v rámci "No Holier Temple" s pochopením od první chvíle, je tak trošku problém. Druhá deska Hexvessel není albem, jenž by mělo zrovna aspirovat na titul "nejpřitažlivější nahrávka", ale jeho čas přijde v pravou chvíli. Osobně jsem se během prvních setkání dokonce potýkal s jakousi původní nezáživností až plytkostí, ovšem v tom jsem se naštěstí přepočítal. Magická souhra folku a psychedelie s nezaměnitelným vokálem jsou nahrazeny komplikovanější polohou, která sice nadále splňuje zaběhlá pravidla na pomezí akustiky a přírodních rituálů, ale je mnohem větší dřina se do ní položit.

 

Vskutku, je to o poloze. Folk na "No Holier Temple" nadále dominuje, ale ne tolik silně, a i když se právě tohle mělo zdát jako nejprokazatelnější rozdíl v obou nahrávkách, zpočátku tomu tak opravdu není. Chvíli trvá, než vše zaklapne kam má. Rocková složka pod psychedelickým oparem ranní kocoviny mluví do celkového vyznění výrazněji, a tak lze z tohoto pohledu o albu mluvit jako o tvrdším. V čem jsem ale objevil skutečné kouzlo nahrávky, tak tím je jeho schopnost gradovat, mísit motivy, hledat ty nové a staré nechat ustrnout. Z pohledu skladatelského je "No Holier Temple" mnohem dál jak debut.

 

 

Noví Hexvessel nejsou zkrátka "jen" netradičním folkem, ale promyšlenější sbírkou skladeb, tíhnoucí více k psychedelickému rocku a vlastní ucelenější identitě. Není to dnes jen Mat "Kvohst" McNerney, kdo svým neobyčejným vokálem dominoval na "Dawnbearer" a dal tak trochu zapomenout na další pocity. Novinka je o vyzrálosti, schopnosti zaujmout hlubší magií a vlastní provázaností jednotlivých námětů.

 

Ty pak pojí jeden hlavní, a tím je zmiňovaný les. Není nad krásnější a poučnější místo, v němž lze nalézt jak zrození pradávných rituálů hraničících s okultismem, tak dojemných příběhů, jejichž způsob vyprávění dokáže věrně zaujmnout. A než dojdeme na to pravé místo, kde kapela sedí v hloučku kolem ohně, je třeba prostě překonat pár nástrah a zapadaných cest. A pak? Podívejte se na obal. Na to splynutí se stromem, s lesem... no a nakonec i s Hexvessel samotnými.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 24.12.12 9:59odpovědět

Hexvessel letos vyrukovali s deskou, o které můžu říct, že mě naprosto dostala. Tolik skvělých melodií a nálad na jiných deskách všech žánrů stěží najdete. Mistr Khvost (Mat McNerney - ex-Dodheimsgard, Code) představuje své podání apokalyptického folku a jde mu to velmi dobře. Deska na dlouhé večery při svíčkách.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky