Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hideous Divinity - Adveniens

Hideous DivinityAdveniens

Garmfrost3.6.2017
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Mp3 player Sony Ericsson + PC, Koss the Plug
VERDIKT: Ničivá síla, před kterou není úniku, vlezlá atmosféra v dobrém slova smyslu a špičková technika komplet osazenstva. I tak se dá v kostce popsat nařvaná novinka italských Hideous Divinity.

Hideous Divinity jsem doposud neslyšel. V neustálé záplavě nových nahrávek a neznámých jmen jsem tuhle výbornou partičku brutálních Italů vynechal. Přitom se jedná o známé zabijáky, kteří trýzní (li) své nástroje v mnoha významných spolcích jako Aborted nebo Hour of Penance. Představovat Hideous Divinity nebudu nijak sáhodlouze, protože předpokládám, že kromě mě je zná každý pořádný fanouš technicky brutálního deathu a všechny jejich fošny má řádně naposlouchány.

 

Kapela existuje deset let a má na kontě dvě hodně dobře přijaté desky. Nyní svým věrným i novým (heh) příznivcům naservírovali svoji třetí nahrávku a zdá se, že se jí povede stejně dobře jako starším sourozencům. Ty jsem si v rychlosti poslechl, abych věděl, jak to pánům šlo v minulosti a zatím to vypadá, že novinka Adveniens předchozí šlehy v surovosti možná i překonává. Deska je natlakovaná jak papiňák a intenzivní jako hurikán. Dál už nebudu nic srovnávat, protože novinku jsem slyšel stokrát, ale první dvě alba jednou (zatím). Líbí se mi, že se na Adveniens řádí ve vyhlazovacím stylu, technicky machří, ale ne za každou cenu a skladby jsou pestré a baví.

 

hideousdivinity

 

Album je rozděleno do devíti položek na ploše cca tři čtvrtě hodiny. Od první šlehy Ages Die se nezastavíte až do závěrečné předělávky od Sinister – Embodiment of Chaos, která kdyby nebyla, nic se nestane. Celku vládne blast beat, krkolomné vyhrávky, frajerská basa, která silné struny ohýbá jako pavučinky. Surový growling nepřináší žádné bestiální řevy, ale klasické hulákání. Naštěstí si frontman Enrico "H." Di Lorenzo nevystačí v rytmickém frázování, ale slova protahuje i u extrémních melodií. Zabarvení hlasu je na své poměry čisté. Nebuble to z kanálu ani nerezonuje ve screamech. S trochou pozornosti se dá rozumět i slovům. Hehe. Deska je narvána geniálními riffy, ale opakuju se, jsou to stále písničky, co vás musí bavit. Ať už chcete nebo ne! Nevím, zda je nutné pitvat jednotlivé skladby, byť je každá jiná, mají společné charisma a ničivou zuřivost. Ještě tak makabrózní Angel of Revolution má lehce navrch pro svou maniakální náturu v rychlém střídání s houpáky. Giuliovi Galatimu bych zde dal metál za přechody. Samozřejmě nezahálí ani ostatní a zejména uslintávám při kytarových orgiích, kdy se přes tremola válí návyková sóla. No, takhle to funguje po celé hrací délce. Ničivá síla, před kterou není úniku, vlezlá atmosféra v dobrém slova smyslu a špičková technika komplet osazenstva. Máte-li rádi našlapaný death a nebojíte se v něm objevovat ukryté melodie a zajímavé vsuvky, nemůžete Adveniens nechat bez povšimnutí.

 

 

Na druhou stranu by se měli milovníci dynamiky vyhnout této desce širokým obloukem. Je škoda, že technicky významná místa zapadnou v hromadě slitých v hlukové kouli. Je otázkou, zda to kapela sama chtěla a nemá cenu pak polemizovat, nebo se s deskou mazlila a pak jim to podělal mastering. I přes tento zápor je pro mě důležitější hudba a ta je výborná. To je bez debat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wajgl / 9.3.18 13:32

Já s touhle deskou nemám problém, koupil jsem si ji společně se všemi staršími věcmi WfW takže jsem mohl srovnávat. Je to kapánek něco jiného než Kovy odjinud nebo Věž smrti i když už tam byl náznak kudyma to asi půjde. Z Věže smrti bych vypíchnul skladbu Most - toto je excelentní nedoceněné dílo. Illud Tempus možná u někoho pohoří, ale zároveň si může najít zcela nové posluchače pro které jsou předchozí věci dost syrové. Tohle říkám z vlastní zkušenosti. Nemám problém poslouchat vše od inteligentního popu ala Goldfrapp, Röyksopp až po raw black metal. Hudba mě baví a proč si nedát kvalitní hip-hop když to má hlavu a patu. Mě se nelíbí to mezitáborové plivání na sebe. Ke skladbám by se dalo napsat hodně, komu se líbí německá elektronika jako Projekt Pitchfork tak možná se mu bude líbit i Illud Tempus - zvláště u poslední skladby "Selhání" je podobnost více než zřejmá. Děkuji Morbivodovi za toto dílo a když se vydá zpátky k syrovosti nebo jinudy tak se zlobit nebudu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky