Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hideous Divinity - Simulacrum

Hideous DivinitySimulacrum

Garmfrost20.12.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Simulacrum je plné profesorské techniky a nakažlivého nadšení a rovněž bravurního growlu...

Pouhé dva roky po skvělé Adveniens, pouští do světa Hideous Divinity další sbírku masakrů. Italští maniaci jsou na každé desce surovější a právě tak i novinka Simulacrum představuje vrchol bestiality, jaké jsou Hideous Divinity schopni. Přestup od žánrově příznivějšího labelu (což Unique Leader Records bezesporu je) k daleko otevřenějšímu a komerčně úspěšnějšímu Century Media zřejmě dostane kapelu k mnohem početnějšímu posluchačstvu. Century Media mají pod palcem různorodou smetánku elit i jelit metalové scény. Doufejme tedy, že si Hideous Divinity zachovají svůj osobitý ráz a nenechají se převálcovat představami jednoho z hlavních tahounů metalového světa.

 

hd

 

Hideous Divinity mají čuch na dobrý riff a vzácnou schopnost mixovat brutalitu se sotisfikovaným metalem. Tam, kde si každá druhá kapela vystačí z blasty a porcovanou zuřivostí, tam Hideous Divinity nacpou ještě pořádnou porci progrese a melodických spádů. Neustálé změny tempa i nálad ničím neruší expandující auru díla. Posluchač je tak pevně připoután k nahrávce, ze které není úniku. S potěšením jsem zaznamenal i pořádný ranec blackmetalové černoty. Simulacrum je vystavěné natolik pečlivě a s citem, že žádné odbočky a vlivy nemění charakter jejich muziky. Pořád se jedná o dobrou deathmetalovou bouři. Nutno podotknout, že oproti minulosti jsou Hideous Divinity nasypaní jak vánice před dveřmi, ale ústup z klasické brutal/deathové roviny je více než očividný.

 

Ač jsem uchvácen ďábelskostí úvodního fláku Deleuzean Centuries, na své si přicházím zejména v rytmicky nejpestřejší Actaeon. Řekl bych, že právě v této kompozici předvádí zejména kytarové duo Enrico Schettino s nováčkem Riccardo Benedinim zač je toho loket. Jejich sólové vyhrávky unáší natlakovanou náladu skladby do rozličných podob. Rytmická sekce jim půdu pod nohama nedrží příliš pevně. Galati s Franceschinim nejsou z řady konzervativních přizdisráčů a divočí vskutku pekelně.

 

Zvukově se opět jedná o naprostý masakr, při kterém kdekomu naskočí kopřivka. Připadne mi, že je Simulacrum tentokrát citlivěji ošetřené mixem, ale o žádnou audiofilskou záležitost se věru nejedná. Nicméně jsem slyšel daleko větší zvěrstva, při kterých jsem musel točit volume hodně doleva. Líbí se mi i barva kytar, které příjemně jedovatě řežou. Bicí moc nemlaskají a basu je slyšet hlavně na sluchátkách, ale co už.

 

 

Jemným výtkám nastavuje hudební produkce Hideous Divinity vztyčený prostředníček. Chytlavé zlo a chytrá brutalita se zlým ocasem nového alba těchto mladých zuřivců jsou vysoce nakažlivé. Doposud jsem je bral jako mladou kapelu, hledající si své místo. Nyní cítím, že mám tu čest s interpretem, který si uznání zaslouží v plné míře. Simulacrum mě strašně moc baví. Je plné profesorské techniky a nakažlivého nadšení a rovněž vskutku bravurního growlu. Hideous Divinity se pomalu ale jistě kvalitativně dostávají mezi elitu scény. Velký label za zády jim snad pomůže dostat se do širšího povědomí a kýženého uznání…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky