Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
High Command - Eclipse of the Dual Moons

High CommandEclipse of the Dual Moons

Jirka D.14.1.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od Rarely Unable
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: High Command hrají thrash metal, ze kterého čpí síra a lezou stránky brakové literatury.

Nová deska americké kapely High Command nám do redakce došla někdo loni v říjnu a když byste se mě teď zeptali, co mě přimělo si ji z toho odkazu stáhnout a začít s jejím poslechem, solidní odpověď bych dohromady nedal. Nevím. O této krátce sloužící pětici jsem do té doby neslyšel ani slovo, obal možná cosi sliboval, ale rozhodně ne to, co na mě z desky vyskočilo, a když o tom tak přemýšlím, asi v tom bude jméno jejich vydavatele, které má u mě docela dobrý zvuk. Na Southern Lord Recordings většinou nevydávají blbosti.

 

Kapela jako taková funguje od roku 2016 a na svém kontě doposud měla dvě krátkometrážní EP a dlouhohrající debut Beyond the Wall of Desolation z roku 2019. Aktuální novinka Eclipse of the Dual Moons je velká deska číslo dvě a společně s odkazem na její stažení došla i docela dlouhá pohádka o tom, proč je tahle nahrávka skvělá (což je tradiční) a pak pár informací o tom, kde si kapela brala inspiraci. A toto zjištění už zase tak tradiční nebylo, protože když budu citovat překladač, tak kapela je kromě metalové hudby ovlivněna i chlípným násilím Roberta E. Howarda, Michaela Moorcocka, Jacka Vance a dalších. Pokud vám snad ta jména nic neříkají, tak jen dodám, že jde o autory fantasy, ságy o Barbaru Conanovi, knih jako Král mečů a vůbec takové té literatury, která se v literárních čajovnách používá na vypodložení houpajících se židlí.

 

High Command band

 

Hudebně naštěstí nejde o klávesami napěchovaný a epický rádoby symfo-metal, i když i zde klávesové nástroje zazní (bude řeč dále), ale o řádně navztekaný thrash, který ale není úplně čistý a na internetech lze dohledat všechno možné od crossover thrash metalu, přes crust až po hardcore punk (sic!). Za mě jsou High Comand především zběsilí - od první vteřiny na vás vletí jak uragán a je úplně jedno, jaký žánr se vám v ten moment bude honit hlavou. Slyšet je především klasický thrash za mě především německé školy (Destruction), hlas je plný síry a vzteku, kytary ostré a obhroublé zároveň a všechno se to staví na energii, ve většině případů na rychlosti a nasazení. Pokud snad očekáváte nějaký bonus navíc, nějaké novum nebo originální přístup, prakticky ničeho se nedočkáte. Silné stránky budete muset hledat jinde.

 

Třeba v tom, že z té kytarové smršti, která ať chcete nebo nechcete, ve zvuku maximálně dominuje, se zcela nečekaně vynoří klávesy. A dokonce ve skladbě Fortified By Bloodshed, která je jinak docela nudná, se objevíhammondky. Co tam dělají, se mě neptejte. High Command za mě ani v náznaku nemají umělecké ambice a kdo jim nakukal tohle, musel mít smysl pro notně černý humor. Nějakým nedopatřením došlo i na smyčcové nástroje a jestli jste si snad thrash metal doposud nespojovali s houslemi a violoncellem, máte právě možnost svůj náhled poněkud korigovat. Slyšte skladbu Chamber of Agony!

 

Nicméně konec srandy. Všechny tyhle ingredience kapela využívá velmi střídmě, skoro vůbec a když budete při poslechu dostatečně rychle třepat hlavou, možná si jich ani nevšimnete. Základem je thrash, řádně navztekaný, který si umí poradit jak s klasickou jízdou na vyšší rychlostní stupeň, tak s místy se vyskytujícími pomalejšími pasážemi, které desce přidávají zajímavý, téměř až vypravěčský rozměr. Skladby se zcela běžně dostávají přes pět minut a po pravdě je docela zřetelně slyšet, že kapela v nich svým způsobem oživuje příběhy svých literárních hrdinů.

 

Pokud bych měl přidat nějaké závaží na druhou misku vah, bude to jistá šablonovitost a jednotvárnost, která se v druhé polovině téměř padesátiminutové desky začne docela výrazně hlásit o slovo. Těch nápadů není zase tolik a z tohoto pohledu se může album jevit jako docela dlouhé. A to ani nezmiňuju závěrečnou, dvanáctiminutovou Spires of Secartha, která je skoro k nepřežití. Hodně citelným závažím na této straně váhy je potom výrazně zničený zvuk, u něhož to s tou ostrostí ve studiu přehnali a řezali hodně do krve. Budiž jim přáno. No a samozřejmě na místě je přiznat i velkou míru nepůvodnosti, kdy se po cestě poslechu budete velmi často shýbat k zemi a sbírat střípky pro zkoušení své hudební paměti. Což může vadit, ale taky nemusí.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky