Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Horse Latitudes - Awakening

Horse LatitudesAwakening

Victimer4.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Temnota, která po celou dobu deskou prostupuje, triviální sonická tyrana a v neposlední řadě slušně zvládnuté kompozice, jsou hlavními aspekty, proč se mi kapela vryla do paměti.

Vedle chrastících old school doom metalistů Hooded Menace, jsou další finskou akvizicí labelu Doomentia records HORSE LATITUDES. Kapela, jež se nevěnuje hororově laděnému zoufalství v kombinaci s smrťácky drsnosrstým zápachem Asphyx, ale jenž drtí ve zcela odlišné konstalaci. Věnují se totiž tuhému primitivnímu, podzemnímu, šamanismem načichlému sludge doom metalu. Když se věnuji tomuto srovnání dvou kapel z jedné skandinávské země, nemohu opomenout jejich kooperaci ve formě split alba, jež uzřelo světlo světa hned zkraje letošního roku. Na něj přispěli HORSE LATITUDES jedním destiminutovým trackem "Flame of Will" a o vydání se opět postaral Lukáš a jeho Doomentia. Pakliže jsem své sympatie již několikrát směroval do řad Hooded Menace, nebylo nic snažšího než se aktuálně podívat na zoubek i druhým špinavě sklepním interpretům.

 

Kapela, která své jméno převzala z názvu písně legendárních The Doors (druhé album Strange Days) vydala měsíc po zmíněném splitku své druhé album "Awakening". Další zajímavostí je bezesporu nástrojové obsazení finské trojice, neboť v jejich řadách nefiguruje klasické obsazení kytara - basa - bicí - vokál, nýbrž basa - basa - bicí - vokál, což jen dodává na celkovém hrubozrném primitivismu v dobrém slova smyslu. Šest hypnotických štychů "Awakening" kromě specificky zakaleného riffování klade důraz na těžkou podzemní náladu, která mi místy evokuje australskou workoholičku Mandy a její nezdravý doom metal Murkrat. Ostatně i v řadách HORSE LATITUDES lze nalézt ženu, jednu s baskytar pevně svírá virem podzemní muziky nakažená slečna Heidi. Ona podobnost ovšem vyvstává jen v některých, dejme tomu nemocných harmoniích. Podobnost celková je pak čistě náhodná.

 

horse latitudes

 

I když bych na jednu stranu uvedl, že HORSE LATITUDES nepřináší svým minimalistickým bordelem nic nového, způsob jeho interpretace mě klidným zrovna nenechává. Zkrátka, když to někdo umí, je pak těžké nepodlehnout. A tahle severská trojka mi kápla do pokaženého doomovému vkusu docela slibně. Už ona basová exploze, která rve uši v každém místě, kdy si člověk nědá pozor, je prostě silně nakažlivá. Hodně mě baví také zvrácená nálada celé desky. Tohle tam prostě musí být cítit a HORSE LATITUDES to umí zdůraznit. Určitě u podobně stižených kapel není dobré hledat nějaké zásadní proměny, vyčkávat na rozbouřenou masu riffů, protože tohle vůbec není na pořadu dne a už vůbec ne nutné. Muzika na pomezí drone a sludge metalového zoufání disponuje zcela jinými metodami k likvidaci sluchového ústrojí. Jednotvárnost je prioritou, porcovat na jednotlivé kusy není dobré, vše spojuje drsná mantra, kterou je nutné neustále povalovat po zarudlém patře. Pokud na to někdo nemá nervy, je nejen slaboch, ale zejména osoba nevhodná k pěstěnému primitivismu.

 

Ano, zmiňuji záměrně klady, jednoduše proto, že jimi je album prostoupeno. Jistě, najdou se i hluchá místa, motivy, které bych oželel, ale tahle práce je skutečně o celkovém přístupu. Ten je pak veden v solidně zvládnutých parametrech. Zastavil bych se ještě u vokálu, který má, vedle tlučení do blán, na starosti Harri. Jeho poloha je ke zhudebněnému bahnění dost kontrastní, neboť se nebojí čistých poloh a ze svých útrap se umí vyzpívat. Průměrně naléhavé, ale funkční.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky