Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hostia - Carnivore Carnival

HostiaCarnivore Carnival

Jirka D.16.12.2020
Zdroj: CD v jewel case s papírovým přebalem (# DP/038CD) // promo od agentury Heavision
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Hostia jsou kapelou, u níž obal překonává obsah. Ten sice nijak nedrhne, ale víc než standardní řemeslo nenabízí.

Na metalové encyklopedii se o polské kapele Hostia dozvíte mimo jiné to, že funguje od roku 2017, že letos vydala druhou dlouhohrající desku a že tematika jejich textů je anti-religion. Což je trochu zavádějící informace, protože pokud jsem pochopil správně všechny fotky na síti a velmi působivě zpracovaný vizuál, tak to jejich anti-náboženství se omezuje čistě na křesťanství. Samozřejmě, Polsko. V této souvislosti si nemůžu odpustit poznámku v tom smyslu, že být dneska anti-křesťanský je zhruba stejné hrdinství jako někde napsat, že Zeman je starej dědek. Docela se těším, až tihle metaloví hrdinové oblečou mikinu s karikaturou proroka Mohameda a půjdou se projít před Tureckou ambasádu nebo si nějaký podobný motiv dají na obálku alba a pošlou ho jako dárek jejich nebližšímu imámovi.

 

Hostia band

 

Dlouhohrající deska v rukou Hostia znamená nahrávku krátce přes dvacet minut, což v případě jejich muziky na pomezí death metalu a grindcoru je přiměřená a plně postačující porce. Album Carnivore Carnival, které vyšlo na polském žánrovém labelu Deformeathing Production, za tu dobu stihne odehrát celých sedmnáct skladeb, a kromě fajné CD edice v papírovým přebalem je k mání i na pěkně ztvárněných vinylech (koukněte SEM). Jak jsem psal, vizuální stránka kapely je zmáknutá opravdu slušně. Jak je na tom ale obsah?

 

Tak především Hostia nejsou žádní technici ani inovátoři a všechno, co na desce uslyšíte, jste už mnohokrát v různých odstínech téže barvy slyšeli jinde, a mnohdy v mnohem nadupanější kvalitě a s vytříbenější technikou. Album se soustředí na rychlost, energii a brutalitu vokálu. Ani v jednom nezahálí prakticky v žádném songu a je to minimálně jeden důvod, proč lze desku bez problému doposlouchat do konce nebo proč vyrazit na koncert, bude-li někdy někde blízko. Taneční grindcorové rytmy se na nahrávce docela přirozeně střídají s jednoduše nadrhnutými kytarovými riffy a občasně zachycenými nařvanými vícehlasy, které vám připomenou newyorskou školu hardcoru. Potenciál předvést něco víc ale chybí, kytara je jenom jedna a bicí kromě rychlosti žádný další provozní režim nemají.

 

 

Pokud deska Carnivore Carnival něčím skutečně trpí, tak jednak poměrě značnou zaměnitelností skladeb, které jsou téměř jedna jako druhá (výjimky se samozřejmě najdou, třeba pěkná tancovačka Death By Sawing), a jednak příšerně ostrým zvukem. To druhé bych řekl, že je záměr a budiž, takhle to kapely v tomto žánru mají nastavené. To první je limit, s nímž se bude každý vyrovnávat po svém. Asi dokážu pochopit, že kdo si chce u podobné produkce pouze vytřepat hlavu, dostane přesně ten správný materiál. Na koncert jasně, ale doma? Chci víc.

 

Hostia - Carnivore Carnival CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky