Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Houle - Ciel cendre et misère noire

HouleCiel cendre et misère noire

Jirka D.12.11.2024
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku (#AO238) / promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F730ES / TANNOY Prestige Turnberry GR
VERDIKT: Melodický black metal této francouzské kapely se poslouchá velmi snadno a umět vázat lodní uzel není pro jeho docenění nutnou podmínkou.

Tři roky se mohou jevit jako dlouhá i dost krátká doba, záleží, z jaké perspektivy se člověk dívá. Z hlediska života kapely je to nic a francouzští Houle jsou právě v tomto stádiu, v němž si teprve budují určité renomé, jméno v rámci scény a současně ještě těží z počátečního nadšení, na které pak budou po patnácti letech a pěti deskách vzpomínat jako na něco krásného. Debutovali v roce 2022 eponymním EP (psali jsme o něm ZDE) a letos v červnu už přichází s plnohodnotným debutem, který na ploše pětačtyřiceti minut prosakuje mořským příbojem za doprovodu chechtání racků a vrzání rozklížených prken starých bárek. Houle jsou námořníci black metalu, mají rádi vodu, oceány a jejich tematika se točí výhradně kolem nich. Pro nás suchozemce to může zavánět lehkou exotikou, ale stačí si k poslechu obléct pruhované triko a polovina úspěchu je zajištěna.

 

Houle band

 

Ta druhá polovina budovaná kapelním umem a kreativitou už tak jednoznačným příběhem není, protože aniž bych chtěl hned v úvodu vypadat jako starý mrzout, black metal Houle je takový starý, zažitý a velmi tradiční druh nekonfliktního metalu, který z těch nejběžnějších postupů a tradic čerpá možná víc, než je ochoten si sám sobě přiznat. Po úvodním intru se rozehraje metal, kterému byste během prvních akordů adjektivum black snad ani nepřiřadili a který je mnohem víc úplně nejběžnější heavy. Blackmetalové asociace se začínají objevovat především v souvislosti se zpěvem a hlasem Adèle Adsa, jehož variabilita a jistota je za mě nosným prvkem celé desky – skřehot, čistý zpěv, promluvy nejrůznějšího druhu, pláč, ve všech těchto polohách jde o jistý a dotažený záměr, jemuž nezbývá než vysmeknout poklonu.

 

Kapela naprosto klasicého složení (se dvěma kytarami) oplývá mnohem větší porcí nadšení a energie než něčeho, co bych nazval uměleckým vkladem. Jejich muzika má drajv, má šťávu, má dynamické i rytmické proměny a úplně bytostně z ní cítíte vnitřní oheň a elán, ale taky z ní slyšíte to, co už jste mockrát slyšeli jinde a podobně. Jejich muzika je v prvé řadě zábava a i přes blackmetalový žánr (s výhradami) je z ní slyšet radost z hraní a skládání. Není to žádná forma black metalu, která by vám měla rozškrábat záda do krve a vykolejit vás z komfortní zóny. Právě naopak. Houle si lze z tohoto pohledu užít i z pozice posluchače, který černému žánru jinak dvakrát nefandí a žije přesvědčen o tom, že black metal = Cradle of Filth. Ostatně právě jejich stopa (bez kláves) je v téhle desce slyšet docela dost.

 

 

Album jako celek je poslouchatelné od začátku až do konce bez omezení a sníženého prahu tolerance, což je pro mladou kapelu určitě dobrá vizitka. Troufám si nicméně tvrdit, že v něm budete docela marně hledat silnější, zapamatovatelné nebo jen nějakým jiným způsobem výraznější momenty. Hudební standard v jejich případě nekolísá ani směrem dolů, ani nahoru, a poslech se tak poměrně intuitivně sune do pozice nekonfliktního oddechového prožitku, který nijak zvlášť nebouří emoce, což je vlastně otázka, jak moc je to dobře. Houle nejsou vůbec špatní a dokonce bych řekl, že jsou docela dobří. Jen si ale nemyslím, že jsou něčím vyloženě zajímaví nebo odlišní. Snad kromě toho racka chechtavého.

 

Houle CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky