Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hranice Abyss - Aphagy (EP)

Hranice AbyssAphagy (EP)

Sorgh13.10.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ztráta rovnováhy a nebrzděný pád do hlubin. To jsou "hraničtí brazilci" a jejich šestiskladbový debut.

Asi není pochyb o tom, proč tahle kapela získala moji pozornost. Název Hranice Abyss je originál jako bič a kombinace českého výrazu s anglickým je prostě divná. Díky názvu jsme vedeni na jedno z magických míst Moravy a kdyby šlo o domácí grupu, tak by na tom nebylo nic až tak zvláštního. Jenže tohle jsou Brazilci brazilovatí, a tak celá věc získává lehce pikantní příchuť. Nám domácím to může pohladit ego, ale opravdu je zajímavé, co kapelu k tomuhle názvu vedlo. Buď je v tom zápal do potápění nebo do krasu jako takového, anebo jde o čirou náhodu, která je k Hranicím přivedla. Variantě C ovšem nevěřím ani za mák. Těžko se dopátrat něčeho víc, takže se zaměřím na hudbu samotnou, která se může bez prodlení postavit do fronty na deathmetalovou sušenku z rukou zhýralého kardinála.

 

Aphagy nás svádí do horoucích hlubin temného death metalu, který na první poslech neošálí a lehce zapadne do takového toho většinového průměru. Na to že jde o debut, mě lehce překvapuje, že doslova sere na jakékoliv brazilské vlivy nebo rytmy. Čekal bych, že víceméně neznámá kapela bude chtít zaujmout pro nás exotickým šarmem, ale není tomu tak. Aphagy je co do nápadů průměrné album a brzo mi zapadlo mezi jiné deathmetalové kousky. Má v sobě určitou nezbednost, kterou zosobňuje hlavně dvojaký zpěv skákající od hlubokého murmuru do nezvedeného skřehotání ala Isacaarum. V převážně rychlopalných skladbách občas zaujmou strohé melodie odehrané na ztrápenou sólovku, ale skrze drtivý rytmus nemá jakákoliv vášeň čas rozvinout svůj arzenál. Asi nejzajímavějším kusem alba je skladba Byron´s Embrace, která v hrubých obrysech zrcadlí i trošku jemnější stylový odstín. Vyvolává asociace, vzpomínky na období zmámeného soustružení melodického deathu, který byl mojí dávnou prioritou. Melodický kov tady probleskuje nesměle, ale systematicky.

 

Užít se dá prakticky každý hřebík této ještě smůlou vonící rakve. Album je dobře vykonaným řemeslem, poctivou rutinou schopnou přežít delší časové období. Jakékoliv nominace na medaile jsou ovšem předčasné a raději bych počkal, co se v propasti bude dít dál.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Adam / Suicidism / 12.9.22 8:50

Tohle je brutálně upřímná a hodně kritická recenze a to zaslouženě, protože moje album taky je brutálně upřímný a sebekritický. Vše co je v recenzi řečeno je naprostá pravda. Šlo by to i líp, ale ta nedokonalá forma autenticky vyjadřuje mě a obsah mých písní - s tímhle albem jsem nešel s kůží na trh, ale rovnou s vnitřnostma, warts and all, a proto pro docenění vyžaduje od posluchače víc než jen povrchní poslech. Neural Landscape není auto-tune pop, kterej do Vás vklouzne jako sladkej bonbónek, ale hořká pilule, která je pro většinu lidí dost nepříjemná polknout. Je to deska pro lidi, co v sobě přes prvotní znechucení najdou kuráž ponořit se hlouběji a objevovat v tom hnusu skrytou krásu a možná i sami sebe. Posílám odkaz na bandcamp kde jsou i texty a hlavně tracky v lepší kvalitě než na soundcloud: https://suicidism.bandcamp.com/releases Jirkovi D. děkuju za velmi podnětnou a profesionální recenzi!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky