Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Human Vault - Carnal Motives

Human VaultCarnal Motives

Victimer28.4.2022
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Remixy skladeb Human Vault z různých koutů světa dark electro music.

Mezi bohatým přísunem novinek z undergroundového electro světa Aliens production se objevila také nová kompilační deska z dílny temně elektronického projektu Human Vault. Není to tak dávno, co se Mortum prezentoval vzpomínkovou sbírkou God Under Construction  [2011​-​2021], která obsahovala různé rarity, remixy a skladby složené během poslední dekády. A ještě než vyjde chystané nové album Fragment Existence, máme tu další specialitku nazvanou Carnal Motives. Patnáct remixů, pod kterými jsou podepsáni různí interpreti z dark electro / industrial komunity. Namátkou zmíním Gubbjavel, Novakill, nebo Non-Bio, ale taky staré známé od Aliens jako Disharmony, Terminal State a Fractal.

 


Zkrátka ideální možnost nahlédnout do electro říše Human Vault pod úhlem pohledu přizvaného hosta. Album Carnal Motives obsahuje vlastně jen čtyři, ale zato několika způsoby reogranizované skladby. Vedle titulní věci je tu Your Hollow Eyes a Fragments, které by měly fungovat jako předzvěst nového alba, a pak je tu také song This Hate, známý už z výborné fošny Self-Rust.


Cca 80 minut chmurné a nekompromisní elektroniky, to je ve zkratce tato kompilace. Jak je u Human Vault zvykem, jde o hutné a tvrdé EBM album, které je více způsoby ošetřováno a aspoň na chvíli posíláno do jiných dimenzí, aby se trochu nadechlo jiného vzduchu. Ale původní, traumatizující poloha skladeb je zachována, navíc doprovázena typicky plazivými vokály. Prostředí Human Vault je nepříjemná životní stanice, něco na způsob návštěvy polorozpadlé fabriky, kde v podzemí budovy jako pominutý řádí workoholismem stižený programátor. Jeho hudební vize je negativní a ostře provokující elektronika. Spojení kontrastující rzi a šedých konstrukcí budov areálu.


Nejlepší je se nechat albem vést a nasávat různých podob strojařiny, té destruktivní a chaotické, ale také klidnější a atmosféričtější. Od volnější nálady jinak velmi zlé skladby Your Hollow Eyes jsou tu například Disharmony. Album funguje jako slušná studnice elektronických struktur a motivů, kdy se podaří tvrdou slupku Human Vault naklepnout více způsoby a nechat vyznít jejich ocelárensko-taneční duši maniaka trochu v jiných odstínech. I když ta rez a šedá sluší tomuto projektu pořád nejvíc. A i Carnal Motives je nejvíc ze všeho hodně zneklidňující záležitost.

 


Od starého oldschool elektra (ty úseky jsou prostě boží), přes hustou změť rytmů, až po náladovější a výpravnější kusy. Carnal Motives jako předkrm před novou deskou? Spíš varianta, jak prohloubit už kultovní zvuk a mít po ruce další možnost vychutnat si hodně muziky ve slušně zvládnutém módu, a nijak dramaticky se přitom nevzdálit z komfortního území Human Vault. Hustota a v kabeláži skryté kopance do zadnice pořád vítězí. Mortum a jeho elektro nihilismus mě dostal na Self-Rust, nezbývá než se při poslechu bonusů jako je i Carnal Motives těšit na novinku. Budu ve střehu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky