Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

I letošní rok brázdí letní nebe černobílí ptáci zvaní čápi. Ucpávají staré komíny a kadí na rezavějící techniku zaparkovanou dole u zdi. Krom této schopnosti však mají i jednu mystickou vlastnost a to nošení uplakaných balíčků do připravených kolíbek. Nevím proč častěji míří do vysklených oken a smrdutých holobytů, když jinde v načančané vilce postýlky zoufale zejí prázdnotou, ale přičítám to sociálnímu cítění čápa, který chce chudým trošku kompenzovat nedostatek blahobytu. Je li to správný přístup nevím, tuším v tom hrozný čapí omyl a rostoucí průser. Ale čáp je chráněn zákonem, proto jej není možno před přistáním sestřelit.

Ať je to jak chce, v přenesené slova smyslu jeden takový čáp přeletěl nad jižním Norskem a v Oslu zanechal miminko jménem Storm Seeker. Roztomilý capart, sladké jméno. Pátrám chvíli v rodokmenu a s překvapení zjišťuji, že jeho otcem jest ICS Vortex, což hodně napovídá. Mládě není zas ať tak panenské, jak se zdá. Jeho komponenty již  prošly určitým zakalením a tak si pokládám otázku, zda se zrodil nový život, anebo jde o umně poskládaného humanoida ze starých součástek. Zavrtám li se hlouběji do dostupných análů a pátrám po hlavních aktérech tohoto pozdvižení, začínám mít po chvíli jasno. Mnohé napověděly už i první minuty poslechu, ten hlas je totiž jen jeden a nelze si jej splést. 

Stvořitel a vlastník značky ICS Vortex podaroval svůj projekt svým jménem a tak znalý už zajisté vědí, odkud větry vanou. Ano, za vším je třeba hledat pana Simena. Zkušený matador zušlechtěný skupinami jako Arcturus, Lamented Soul, Borknagar či Dimmu Borgir zde stojí sám, nahý a nabízí nenasytnému trhu svoji mnohavrstvou duši. Majitel jedinečného a nezaměnitelného hlasu, který mě uhranul již roku 2000 na vynikající desce Quintessence od Borknagar, se tady snaží vymanit z mantinelů předchozích angažmá a tvoří něco svého, vlastního. Poměrně se mu to daří, ale vlivy let minulých nejdou úplně vymazat a tak jako vzácné koření se tímto albem míhá opar minulosti. Ke spolupráci si Simen přizval chlapíky podobného smýšlení. Bicí namlátil Asgeir Mickelson, který má na svém kontě řadu projektů, zmíním aspoň jedinečné Spiral Architect, dále kytaristu Cyruse ze Susperie a Arne Martinussena, pána klavírů, křídel a hammondek, jenž se realizuje i v zajímavém projektu Ava Infery, kde preluduje pod dozorem mistra Blasphemera, toliko kdysi kytaristy Mayhem. Propletenec je to tedy kvalitní jak jsme u Skandinávců ostatně zvyklí a jdeme na album jako takové. 

Prvotinu Storm Seeker  spouštím se zvědavostí a netajeným despektem. Už jsem si ji jednou narychlo přehrál a napadlo mě, jestli to není krapet zbytečné album? Něco podobného tady dělají Borknagar, kteří v posledních letech řádně vyměkli a točí se na místě. Chci tomu přijít na kloub. Dávám tedy albu ještě šanci, jeden poslech jakoby nebyl, z toho nelze nic usuzovat, jak se mi už mnohokrát potvrdilo. Svěží a progresivní hudba s nádechem blacku je čitelná od prvních tónů, působí náhle velmi pozitivně a náladu nezkazí, ba naopak ještě pozvedne Simenův pronikavý tenor. Ne, to snad není ani tenor, usuzuji, že pěvec je žena a oblažuje nás lahodným altem.

Blacková esence po chvíli mizí a zůstává vydatný mix čistého metalu s pestrou paletou melodií. Občasné klávesové podbarvení celku prospívá, dodá potřebnou atmosféru tam, kde je jí třeba a zbytečně se nedere do popředí. Při poslechu této muziky mám chuť se rozletět jako jestřáb ranním kuropěním vzhůru ke štítům hor stoupajícím z údolí. Hudba tak na mě působí, kytarové linky jakoby kopírovaly kresbu kopců na blízkém horizontu. Kypí ve mně radost, cítím, že potlačená energie ve mně klokotá na povrch a hned teď chci popadnout bágl a vypadnout na rozlehlé  pláně anonymního pohoří. Je to překvapení, mnoho jsem neočekával a náhle se mi deska líbí čím dál víc. Možná zde je cesta z míst, kde ustrnuli Borknagar a Simen, když ji přímo nenašel, aspoň se dostal na pomyslný rozcestník, z něhož se dá vyrazit novými směry.