Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Illegal Illusion - Things After Death

Illegal IllusionThings After Death

Jirka D.2.12.2012
Zdroj: černý 12" vinyl, test press, promo
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Silné album na celé své hrací ploše, jasně identifikovatelný rukopis a v neposlední řadě příslib krásné vinylové edice. To jsou Illegal Illusion v roce 2012.

Poslech Illegal Illusion probouzí obdobné prožitky jako čtení Sartra nebo Kundery při současném pokukování po Dalího obrazech. Zahloubání se do textů vzbuzuje pocit nevolnosti a při každé další skladbě máte dojem, že prožíváte svůj poslední valčík na rozloučenou. Poslech Illegal Illusion je prostě zážitkem ... zážitkem silným, do značné míry svíravým a trýznivým, ale i přesto cítíte potřebu se k němu pravidelně vracet.

 

Aktuální deska „Things after death“ vyšla v CD edici v létě (mimo jiné v rámci jednoho čísla magazínu Fullmoon) a nebudu zastírat, že provedení masteringu by bylo z těch, které by dávalo sympatický a dobře poslouchatelný výsledek. Vinylová edice, která by měla být dle informací skutečně krásná (kašírovaný gatefold, podepsaný plakát, specialní mastering, černobílý „haze effect“ vinyl), je na spadnutí každým dnem a hlavní je především ta skutečnost, že jeden z test pressů vyrobený v předstihu jsem měl možnost naposlouchat dopředu. Takže poznatek číslo jedna – pokud máte raději tišší a dynamičtější zvuk, jděte do vinylu. Jeho zvukové ošetření je citlivější, ačkoliv silně sonického zážitku se vám dostane i tak – tahle kapela taková už prostě je – a ve skladbách jako „A pig in a cage“ nebo „Superjumbo“ je cítit, že drážka je vyřezaná hodně nadoraz. Ke zvuku ještě jedna poznámka a to konkrétně k mixu, na který si pravděpodobně budete chvíli zvykat, protože poměry vokál vs. nástroje jsou nastaveny poměrně netradičně, minimálně netrendově. Vokál na vás nebude řvát z třetího patra a pokud dáte desce čas, zjistíte, že tahle kombinace funguje naprosto bezvadně.

 

Mírné zklamání možná čeká příznivce silně hitových skladeb, protože věci jako „Sparkler“ z předchozího Veto nebo „Ceramic“ z ještě staršího Under the true color zde přítomné nejsou. Na druhou stranu vás možná právě tato skutečnost donutí k pátravějšímu poslechu celé nahrávky a právě v ten okamžik seznáte, že tato cesta vede k ucelenějšímu a silnějšímu prožitku. Album totiž nestojí ani na rychlejších a dobře šlapavých skladbách („Usual hostage“ nebo „A pig in a cage“), ani na věcech zamyšlených a téměř až experimentálních (skvělá „In a paper cap“), nebo na nesložitých, ale zabírajících písních typu „Antibiotics!“. Tahle deska není podpírána jasně definovanými pilíři, nemá vrcholy, ale ani propady, jen zvláštně a pro tuhle kapelu zcela typickým způsobem přelévá pocity, střídá rytmy, melodie proměňuje v řezavé pasáže, úmyslně trýzní posluchače, drží mu hlavu pod hladinou, aby mu pak na chvíli dala loknout čerstvého vzduchu při krátké chvíli oddechu.

 

Illegal Illusion jsou zkrátka kapelou, k níž se váže jistý standard a ten doznává svého naplnění beze zbytku i na letošní řadovce. Jejich projev je v dnešní záplavě jasně definovaný a jednoznačně identifikovatelný ... a to je skutečnost, o níže se vyplatí přemýšlet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky