Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Illegal Illusion - Things After Death

Illegal IllusionThings After Death

Jirka D.2.12.2012
Zdroj: černý 12" vinyl, test press, promo
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Silné album na celé své hrací ploše, jasně identifikovatelný rukopis a v neposlední řadě příslib krásné vinylové edice. To jsou Illegal Illusion v roce 2012.

Poslech Illegal Illusion probouzí obdobné prožitky jako čtení Sartra nebo Kundery při současném pokukování po Dalího obrazech. Zahloubání se do textů vzbuzuje pocit nevolnosti a při každé další skladbě máte dojem, že prožíváte svůj poslední valčík na rozloučenou. Poslech Illegal Illusion je prostě zážitkem ... zážitkem silným, do značné míry svíravým a trýznivým, ale i přesto cítíte potřebu se k němu pravidelně vracet.

 

Aktuální deska „Things after death“ vyšla v CD edici v létě (mimo jiné v rámci jednoho čísla magazínu Fullmoon) a nebudu zastírat, že provedení masteringu by bylo z těch, které by dávalo sympatický a dobře poslouchatelný výsledek. Vinylová edice, která by měla být dle informací skutečně krásná (kašírovaný gatefold, podepsaný plakát, specialní mastering, černobílý „haze effect“ vinyl), je na spadnutí každým dnem a hlavní je především ta skutečnost, že jeden z test pressů vyrobený v předstihu jsem měl možnost naposlouchat dopředu. Takže poznatek číslo jedna – pokud máte raději tišší a dynamičtější zvuk, jděte do vinylu. Jeho zvukové ošetření je citlivější, ačkoliv silně sonického zážitku se vám dostane i tak – tahle kapela taková už prostě je – a ve skladbách jako „A pig in a cage“ nebo „Superjumbo“ je cítit, že drážka je vyřezaná hodně nadoraz. Ke zvuku ještě jedna poznámka a to konkrétně k mixu, na který si pravděpodobně budete chvíli zvykat, protože poměry vokál vs. nástroje jsou nastaveny poměrně netradičně, minimálně netrendově. Vokál na vás nebude řvát z třetího patra a pokud dáte desce čas, zjistíte, že tahle kombinace funguje naprosto bezvadně.

 

Mírné zklamání možná čeká příznivce silně hitových skladeb, protože věci jako „Sparkler“ z předchozího Veto nebo „Ceramic“ z ještě staršího Under the true color zde přítomné nejsou. Na druhou stranu vás možná právě tato skutečnost donutí k pátravějšímu poslechu celé nahrávky a právě v ten okamžik seznáte, že tato cesta vede k ucelenějšímu a silnějšímu prožitku. Album totiž nestojí ani na rychlejších a dobře šlapavých skladbách („Usual hostage“ nebo „A pig in a cage“), ani na věcech zamyšlených a téměř až experimentálních (skvělá „In a paper cap“), nebo na nesložitých, ale zabírajících písních typu „Antibiotics!“. Tahle deska není podpírána jasně definovanými pilíři, nemá vrcholy, ale ani propady, jen zvláštně a pro tuhle kapelu zcela typickým způsobem přelévá pocity, střídá rytmy, melodie proměňuje v řezavé pasáže, úmyslně trýzní posluchače, drží mu hlavu pod hladinou, aby mu pak na chvíli dala loknout čerstvého vzduchu při krátké chvíli oddechu.

 

Illegal Illusion jsou zkrátka kapelou, k níž se váže jistý standard a ten doznává svého naplnění beze zbytku i na letošní řadovce. Jejich projev je v dnešní záplavě jasně definovaný a jednoznačně identifikovatelný ... a to je skutečnost, o níže se vyplatí přemýšlet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky