Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Immolation - Descent

ImmolationDescent

Sorgh19.5.2026
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Nové album Immolation je deathmetalová jistota, která si zachovává atraktivní proporce. Bez výstřelků, bez experimentů, nic než tuhý, zachmuřený metal.

Urputná blasfemie pokračuje dalším dějstvím a je psáno, že je třeba držet se vytyčené linie. Stále je na světe dostatek křesťanských pomýlenců, které je nutno eliminovat. Nechceme-li použít sílu, můžeme to zkusit prostřednictvím Immolation.


Psát o Immolation se jeví jako naprosto zbytečná věc. O kapele už bylo řečeno asi všechno, jejich desky prověřil čas a s každou další je vytesán nový schodek do pekla. Já osobně mám raději jejich pozdější tvorbu, ve které zvolnili a nechali působit atmosféru. Poslední roky se pohupují na vlnách jimi opanovaného oceánu, kde se už žádné bouře nedějí, avšak stále nám nabízí dostatek krás k obdivu. Přesně taková je zbrusu nová Descent, která nebyla nahrána k tomu, aby jakkoliv narušovala vystavěný mýtus. Jejím úkolem je rozvinout o dalších pár metrů temný běhoun, jehož konec je evidentně stále v nedohlednu. Je povinnost se o ní zmínit.

 

Struktura, tempo, zvuk, to vše křičí jméno vymítačů, Specifický rukopis si nejde splést, takto totiž nehraje nikdo jiný a bylo by chybou na tom něco měnit. Immolation opakovaně dokazují, že jsou mistry dusivé atmosféry, která není závislá na dalších veličinách. I když můžeme zaznamenat mírné změny v tlaku, rychlosti nebo melodické angažovanosti, aura blasfemické věrouky je stálou hodnotou. Ohmataný kancionál Descent se otevírá pozvolna, nedůvěřivě, protože mu může zcela porozumět pouze odborník. Pro osoby s nízkou kvalifikací se může specifický death metal Immolation jevit jako nezáživný, zpomalený stroj. Také mi trvalo než jsem jejich hradby zdolal, hlavně ty co objímaly jejich starší desky. Stačí však rozkrýt nenásilně prezentované postupy a uvědomíme si velice slušně technicky vyladěné soukolí, které šlape stylem švýcarských strojků. Sladění těžkých riffů s neposedným a živelným bicím aparátem zní jako střet dvou světů definující nový řád.

 

Jako u každého alba Immolation nejde přeslechnout svéráznou melancholii, kterou kapela roubuje do tvrdého soundu. Přítomnost melodiky je nepsaným pravidlem. Na to navazuje pravidlo číslo dvě a to, že se melodičnost drží zpátky a ani omylem tak nemůžeme mluvit o melodickém death metalu. Sólové kytarové party nepřehání svoji turistiku po tóninách, spíš rázně a s gustem odehrávají kratší pasáže. Jak je dobrým zvykem, každou chvíli narazíme na zdvojené linky zdůrazňující konkrétní motiv. Nevím jak to pořád dělají a kde se bere to kouzlo, ale z některých pasáží mi na ramena dosedají chmurné závěsy melancholie a cítím mrazení v kostech. Ta síla složit silný motiv neslábne. V kontrastu s monotónním growlem vokalisty Rosse vyniknou i minimalistické motivy. Když je řeč o zpěvu, Rossův vokál je nehybným monoblokem jedoucím po linii hrobového místa. Neklesá, nestoupá, drtí jednu rovinu. Pro zajímavost byl na Descent přizván ke spolupráci Dan Lilker (Brutal Truth, Anthrax atd.), který svým hlasem pomohl zaneřádit skladby Host a titulní Descent.

 

Z tklivého desatera letošního roku se na prdel neposadíme, to si přiznejme. Takových desek je jako šafránu. Nám by mělo stačit, že se legenda nezpronevěřila své řeholi a pokračuje v temných a kacířských nátěrech, které stojí na zkušenostech a hráčské vyspělosti. Skladby jsou si rovné a krom jedné instrumentálky ani jedna nevybočuje z určeného směru. Kolekce zmaru má dveře dokořán.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 22.5.26 7:11odpovědět

Velký respekt k celé diskografii, Immolation jsou záruka kvality. Při vší úctě k ostatním asi i mé deathmetalové numero uno vůbec. Navíc sympatičtí lidé. Novinka Descent je vytříbená záležitost, ideálně vyladěná immo esence. Po těch letech... prostě klobouček.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky