Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Immortal - Blizzard Beasts

ImmortalBlizzard Beasts

Sorgh20.10.2012
Zdroj: MC
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Tahle deska má výrazně odlišný zvuk. Je jakoby zahuhlaný, snad nachlazené včelíny, nevím. Výšky nejsou tolik v popředí a celkově se to dobře poslouchá. Tady je mezník, který kariéru Immortal dělí na dvě části.

Rok 1997 je zapsán do metalových análů zlatým písmem. Ikony jako Dimmu Borgir, Cradle Of Filth nebo Emperor vydali vskutku legendární alba a pro mě tento rok zůstává jedním z nejvýraznějších. Možná to je i tím, že nedlouho po tomto roce jsem se poprvé ponořil do tvrděmetalového vlnobití a tyto desky byli vlastně ještě silně aktuální. Taková síla hned v úvodu!

 

Ani naši tajtrlíci z Immortal nezaháleli a vydali hrdého nástupce „severních bitev“ se stylovým názvem Blizzard Beasts. Opět tématický název, opět hrozivé portréty na obalu. Už se nedivím a vychovaně žasnu. Blizzard Beasts je z určitého pohledu na vývoj Immortal zcela zásadní. Omrzlou bubenickou sesli totiž rozmrazí olbřímí Horghova prdel a bude zde udržovat zatuchlé teplo po následující roky až doteď. Stává se stálým kumpánem dvojice hlavních mechaniků a ani občasné zaskočení si k Hypocrisy nebylo chodu Immortal na překážku.


Dalším zcela novým prvkem jsou prvotní závany epické esence, která se zde zatím jen jemně připomíná, aby pak naplno propukla na následujícím albu. Vichroidní a lezavě omrzlá metelice je zlehounka jemněna, Demonaz zde popustil uzdu melodičtějšímu cítění a jeho kytara prosvětlila šerou bouři novou nadějí na slunce. A ono opravdu občas probleskne mezi naducanými mraky. Jak málo stačí k vyvolání úsměvu.


Abbath se ovšem dál mračí a nehodlá tolerovat žádné jemnostslečinky. Zůstává věrný surovému blacku a Demonaz nemá na své vylomeniny mnoho prostoru. Avšak nechce být z kapely odejit a tak se srovnává do latě a drží basu. Nebular, winter, frost. Toť klíčová hesla devíti zimních rapsodií, které by mohli býti lacinou alternativou chladícímu médiu v lednicích. Místo plynu by potrubním systémem kolovaly noty a řev, Norsko by se stalo velmocí na trhu s bílou technikou a Gorenje by se radši vrhlo pouze na výrobu sporáků


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky