Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hraje Imperial Triumphant technický death, black, jazz fusion, avantgarde? Čert ví! Všechno tohle a nic zároveň. Třetí zásek amerických císařů nese název Vile Luxury a jedno je jisté, je dílem šíleným i skvělým. Výborně se poslouchá, písničky jsou to příjemné… Ale teď pozor! Kecám! Vile Luxury je šílené a skvělé, to bez pardonu. Výborně se poslouchá a příjemné se zdá, pakliže jste naladěni na strunu nevšední, bizarní, experimentální a v neposlední řadě hravou. Ostatním jsou dveře umění Imperial Triumphant zamčené na sto západů.

Předešlé desky, Abyssal Gods a hlavně EP Inceste doposud bez přestávky poslouchám a uf, máme zde nahrávku novou. Řekl bych, že se kluci na novince pustili do volnomyšlenkářských improvizací mnohem dál, než kdy dřív. Zatímco se bestiálnost Abyssal Gods nacházela v černých sférách a svou monstrózností uchvátila nejednu zhoubnou duši, Vile Luxury drtí posluchače klaustrofobicky škodolibou zlobou. Je evidentní, že se tvůrci při skládání báječně bavili a mnohdy byli sami překvapeni, co jim z beden leze. Hehe!

Je dobré si hned zkraje našeho povídání říct, že mix experimentálního blacku, jazzu, technického deathu zaobaleného do nekonvenčního soundtrackovově nestabilního šílenství jménem Vile Luxury má tendenci vzbudit závislost na poslechu. Ani si nevšimnete, že nedokážete bez minimálně jednoho poslechu denně existovat. Ale takové závislosti jsou příjemné, stejně jako třeba na čokoládě nebo Simpsonech. Hihi!

Myslím si, že se shodneme naprosto všichni, co Vile Luxury slyšeli, že popsat slovy album nelze. Dát do slov hrátky s tóny, celými slokami, slepenci, náhodnými vpády různých nástrojů by bylo zmatečné a vlastně i zbytečné. Důležité je vědět, že se Imperial Triumphant podařilo nahrát desku nesmírně zábavnou, nakažlivou a odbouráme-li všechny předsudky a zvykneme-li si na časté změny, opravdu velice příjemnou. Často jsem se přistihl, že se usmívám a poklepávám si rukama do rytmu, zatímco noha by tančila. Podotýkám a opakuji, že posloucháme extrémní metal, ne jazzový band. Takže je to HUKOT!

Každá z osmi skladeb obsáhne ve svém rejstříku široké spektrum nálad, emocí i hudebních stylů. Vše je pak znásilněno či přetvořeno do halucinogenní mozaiky. Pro příklad vezmu nejvýraznější složku desky, čtvrtou kompozici Chernobyl Blues. Svoji ospalou náladu, ze které cáká vodka a krvavé mrtvoly, podtrhuje hrdelní zpěvomluv prochlastaného týpka. Hysterický ječák vás pak odstřelí na Mars společně s growlem a bláznivými dechovými nástroji. Zrovna tak mě dostává do kolen úvodní dechová sekce ve skladbě Swarming Opulence. Nejsem znalcem, takže nevím, zda je použit úryvek z nějaké jazzové klasiky, nebo se jedná o bohapustou improvizaci. Hostů na tyto nástroje bylo osloveno pro potřeby Vile Luxury více než dost, a takový úvod nahrávky je vskutku výtečný. Dohromady pak dechy s pianem, klávesami, elektrickou kytarou, basou a GENIÁLNÍ rytmikou FUNGUJÍ!!!

Z parádní a nevšední kapely roste interpret výtečný a těžko zařaditelný. Jejich experimentování a fúzování černého metalu s jazzem a náznaky filmové muziky dostává na Vile Luxury jasné kontury. Vše, co bylo dříve naznačeno, je zamlžené neuchopitelnou hravou stavbou a bláznivými aranžemi. Skupině se podařilo přijít se sbírkou těžkou a lehkou v jednom. Těžká je zejména v rozloženosti zažitých představ a psychologické tortury v atmosféře písní. Lehká je pak v jejich nakažlivosti. Vile Luxury je deskou majestátní, metalovou i jazzovou. Všechny dílky drží hezky pohromadě. Nic neruší schopnost a touhu ponořit se do umělecky svobodných vizí opravdu hluboce. Po dlouhé době slyším dílo, se kterým jsem plně spokojen.