Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Impulsealer - 42

Impulsealer42

Bhut19.1.2022
Zdroj: LP //promo od kapely
Posloucháno na: Denon DRA-625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a
VERDIKT: Masážní parostroj v podobě dua Impulsealer nic nenechá v klidu. Výbušný grindcore s parametry buldozeru, v němž není třeba hledat více.

Grindu se v našem království daří náramně. Alespoň něčemu. Vedle silného zástupu jmen, které sklízejí ohlas nejen Na Bojišti v Trutnově, ale i na bojišti v zahraničí, si lze připočíst další artefakt. Tím mám na mysli dvojici Impulsealer, která svůj hluk tluče do lidí od roku 2018. V roce 2021 kapele vyšly hned dva studiové počiny. Tím prvním je split album s kapelami System Destroyer a Berated. Druhým zářezem je EP pojmenované jako 42 a na něj se trochu podíváme.

 

Možná že nahrávku autorské kruhy nazývají plnohodnotným albem, ale moje oponentura stojí na celkové hrací době, která v součtu dělá nějakou tu čtvrt hodinu. O to okázalejší je tah vydat takový materiál na velké gramodesce. A to není vše. Soudobý fetiš si žádá pikantnosti, a proto je na trhu 200 černých desek (zlatá klasika) a 100 průsvitných / šedých. Drážky jsou v 45 rpm, takže než se nadějete, obracíte talíř.

 

Obal zdobí fotografie patrně Vítkovické slévárny, která je fascinujícím areálem už po mnoho let. Obří kolos s (pro laika) neznámou funkcí má patřičné kouzlo, takže při poslechu se máte opravdu na co dívat a studovat prostor, kde je (dle zábradlí soudě) umožněn pohyb povolaným osobám. Ostatně tento fenomén kapela uplatnila už na svých předchozích studiových výpadech, takže potud ctí zaběhlou tradici.

 

Když odvrátíme zrak od faktů a zapojíme pro změnu sluchovody, dostaneme se do špinavého víru, který nás promete po libovolném fabrice, kterou fantazie dovolí nakreslit. K tomu dopomáhá i industriální, respektive noiseové intro v prvních skladbách každé strany a outro v těch posledních. Tento prvek zdobí dílo velmi pěkně a skvěle tak podtrhuje propojení s obalem. Samotné ruchy jsou patřičně znepokojivé, avšak mající záhadného elementu pohlcení, takže, když se lomozí, máte potřebu obléct něco od Brudry a jít vytvářet hodnoty pomocí kovu. Nikoliv dřeva, ale skutečně kovu, aby nozdry nasály opojnou vůni strusky a do uší se zabodla řezavá skladkobolnost brusných kotoučů, jakožto symfonie drsnosti.

 

Vyřčené výjevy neuvádím zcela náhodně, neboť stejně jako náladu usměrňující noise, tak i samotný grindcore atakuje mysl v podobných konturách. Nejde však o čistokrevnou podobu žánru, ale o jeho plynulé souznění s hardcorem, a i ten dotek metalu jako takového (ačkoliv tady by se mohlo polemizovat nad konkrétním pojítkem death metalu, či snad sludge). Ale čert vem škatule. V hloubi duše stejně všichni pocítíme jasnou intenzitu hrubého násilí, kterou na nás hudba vysílá a kterou se nám snaží vytrhnout zadnici z pohodlné židle správně nastavené, aby i ten poslední kancelářský pohůnek sám sobě nemrvil obratle a SI skloubení. Věřte, že to vystřelení nějaké končetiny v kmitavý pohyb se dostaví a pak už to bude jen krůček k oblíbenému běsu. Jo, takhle live někde pod podiem, to musí bejt už mela.

 

O líbezný zážitek se ještě postarala přední bašta tuzemského grindu – studio Davos. Otyn za ty roky přesně ví, co a jak má kopat a pro daný žánr je jeho práce prakticky synonymem. Takže ani potud se vlastně není čemu divit.

 

Pokud ještě stále někdo hledá důvod, proč si tu bestii na sebe nechat vypustit, tak pak už nebude snad výmluvnějšího odkazu, než je ten prostý – poslechový. Točte se, pardálové, točte se pěkně do kola. Vždyť vám přeci zahraje, Impulsealer kapela.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky