Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Impulsealer - 42

Impulsealer42

Bhut19.1.2022
Zdroj: LP //promo od kapely
Posloucháno na: Denon DRA-625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a
VERDIKT: Masážní parostroj v podobě dua Impulsealer nic nenechá v klidu. Výbušný grindcore s parametry buldozeru, v němž není třeba hledat více.

Grindu se v našem království daří náramně. Alespoň něčemu. Vedle silného zástupu jmen, které sklízejí ohlas nejen Na Bojišti v Trutnově, ale i na bojišti v zahraničí, si lze připočíst další artefakt. Tím mám na mysli dvojici Impulsealer, která svůj hluk tluče do lidí od roku 2018. V roce 2021 kapele vyšly hned dva studiové počiny. Tím prvním je split album s kapelami System Destroyer a Berated. Druhým zářezem je EP pojmenované jako 42 a na něj se trochu podíváme.

 

Možná že nahrávku autorské kruhy nazývají plnohodnotným albem, ale moje oponentura stojí na celkové hrací době, která v součtu dělá nějakou tu čtvrt hodinu. O to okázalejší je tah vydat takový materiál na velké gramodesce. A to není vše. Soudobý fetiš si žádá pikantnosti, a proto je na trhu 200 černých desek (zlatá klasika) a 100 průsvitných / šedých. Drážky jsou v 45 rpm, takže než se nadějete, obracíte talíř.

 

Obal zdobí fotografie patrně Vítkovické slévárny, která je fascinujícím areálem už po mnoho let. Obří kolos s (pro laika) neznámou funkcí má patřičné kouzlo, takže při poslechu se máte opravdu na co dívat a studovat prostor, kde je (dle zábradlí soudě) umožněn pohyb povolaným osobám. Ostatně tento fenomén kapela uplatnila už na svých předchozích studiových výpadech, takže potud ctí zaběhlou tradici.

 

Když odvrátíme zrak od faktů a zapojíme pro změnu sluchovody, dostaneme se do špinavého víru, který nás promete po libovolném fabrice, kterou fantazie dovolí nakreslit. K tomu dopomáhá i industriální, respektive noiseové intro v prvních skladbách každé strany a outro v těch posledních. Tento prvek zdobí dílo velmi pěkně a skvěle tak podtrhuje propojení s obalem. Samotné ruchy jsou patřičně znepokojivé, avšak mající záhadného elementu pohlcení, takže, když se lomozí, máte potřebu obléct něco od Brudry a jít vytvářet hodnoty pomocí kovu. Nikoliv dřeva, ale skutečně kovu, aby nozdry nasály opojnou vůni strusky a do uší se zabodla řezavá skladkobolnost brusných kotoučů, jakožto symfonie drsnosti.

 

Vyřčené výjevy neuvádím zcela náhodně, neboť stejně jako náladu usměrňující noise, tak i samotný grindcore atakuje mysl v podobných konturách. Nejde však o čistokrevnou podobu žánru, ale o jeho plynulé souznění s hardcorem, a i ten dotek metalu jako takového (ačkoliv tady by se mohlo polemizovat nad konkrétním pojítkem death metalu, či snad sludge). Ale čert vem škatule. V hloubi duše stejně všichni pocítíme jasnou intenzitu hrubého násilí, kterou na nás hudba vysílá a kterou se nám snaží vytrhnout zadnici z pohodlné židle správně nastavené, aby i ten poslední kancelářský pohůnek sám sobě nemrvil obratle a SI skloubení. Věřte, že to vystřelení nějaké končetiny v kmitavý pohyb se dostaví a pak už to bude jen krůček k oblíbenému běsu. Jo, takhle live někde pod podiem, to musí bejt už mela.

 

O líbezný zážitek se ještě postarala přední bašta tuzemského grindu – studio Davos. Otyn za ty roky přesně ví, co a jak má kopat a pro daný žánr je jeho práce prakticky synonymem. Takže ani potud se vlastně není čemu divit.

 

Pokud ještě stále někdo hledá důvod, proč si tu bestii na sebe nechat vypustit, tak pak už nebude snad výmluvnějšího odkazu, než je ten prostý – poslechový. Točte se, pardálové, točte se pěkně do kola. Vždyť vám přeci zahraje, Impulsealer kapela.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky