Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
In The Woods... - Omnio

In The Woods...Omnio

Sorgh24.10.2012
Zdroj: MC
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Léta páně 1997 dala vzniknout snad nejlepší atmosférické desce, která se nachází v mé soukromé sbírce. Tehdy norská skupina In The Woods vydala album Omnio, pro mě osobně vrchol jejich tvorby a já se po jeho objevení stal vyznavačem, knězem kázajícím kult melancholického štěstí, smutné krásy vlhkých hvozdů a opuštěných planin.

Jejich následná alba si bezesporu zachovala vysokou kvalitu, ale mety Omnia už nedosáhla žádná. Tak tedy pohleďte, zde stojí milník, monument atmosférické hudby, podle které lze poměřovat vše ostatní a následující. Síla, s jakou tato deska promlouvá, nejde vyjádřit slovy, lze jen vyslechnout, pochopit a konzumovat.

 

Jak už lze tušit, vše je hlavně o pocitech. Ty dokořeňují náš všední život, jehož základní strukturu utváří dění kolem nás. Kdyby to šlo, dal bych albem dovybavit lékárničky v autech, ordinace psychologů a drogerie. Lidé by si v depresi mohli zakoupit lék na svoje trable. Omnio je bez předpisu, dávkování neomezeno a účinek zajištěn. Již vyklidnělý začátek napovídá, v jakých otáčkách se tento motor bude otáčet. Doomová zahloubanost vyplní celý pokoj kolem posluchače a rázem není na světě nic důležitějšího než relax.

 

Harmonie nástrojů tiše plyne, uspávající tok zhudebnělých myšlenek je co chvíli přerušen vybrnkáváním akustické kytary. Tu se ozve violoncello či housle, ale nade vším dominuje expresivní zpěv kapelníka Jana Kennetha, který vypráví svá moudra s dojímavým zaujetím. Jeho zpěv, podmalován nádhernými melodiemi, patří k tomu nejkrásnějšímu, co jsem kdy slyšel. A nelze nezmínit něžný soprán žínky Synne Diany, která svým školeným hlasem jitří duši. I ona má lví podíl na dopadu, který tohle album má.

 

Vynikající je schopnost muzikantů měnit nálady ve zlomcích vteřin. Uspávající tempo co chvíli graduje, aby po vášnivé kulminaci slunečních erupcí opět přešlo do pošmourného odpoledne kdesi na stráni. Tvrdosti tady není docíleno brutálním řevem či hoblující basou, vše je dílem skvostných aranží a změnami tempa. Ne nepodstatná část výtvorů se roztahuje na úctyhodné délce, tři z nich hezky přes deset minut a jen jedna okupuje běžnou dobu kolem tří minut. Je tak zaručen dlouho nerušený poslech monumentálních kompozic, jenž posluchači umožní odlet do fantazie.

 

Na téhle desce už skupina počala pět svou labutí píseň. Následovaly už jen nějaké singly, poslední řadovka Strange In Stereo z roku 1999, živák a kompilace největších hitů. Omnio tak představuje pomyslný Everest činnosti jednoho originálního seskupení, které už nějakou dobu odpočívá v rovině mimo naše zorná pole. Závan jejich vůně jest možno zaslechnout v tvorbě Green Carnation, kde se část pohrobků In The Woods realizuje.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Deliverance / 1.11.12 15:49odpovědět

Přiznám se, že album mám ve sbírce už hodně dlouhou dobu, ale vždy (v tom pozitivním? slova smyslu) se zmůžu jenom na první 299 796 km/s a dál už nemám sil. V té skladbě je snad vše, je totálně odzbrojující. Dohraje a nemám potřebu poslouchat ještě něco dalšího. Těžko se mi to popisuje, ale věřím, že spousta z vás to tak má taky. Ale dobrá, dnes si udělám výjimku a poslechnu komplet :) Každopádně naprosto zásadní a určující kapela/album.

Boďa Paloncy / 27.10.12 8:17odpovědět

S Omnio trávím každoročně spousty času. Ta deska je prostě nadčasová, geniální a kouzelná. Jirko CDčko mám a v žádném případě neprodám...

Jirka D. / 26.10.12 6:13odpovědět

Souhlas, vynikající album. Jen se nedá sehnat na vinylu a i to CDčko, které dodnes nevyšlo v reedici (sic!), je nedostatkové a stále dost drahé zboží. Difficult fate of music fan...

Radek Martínek / 25.10.12 18:20odpovědět

Toto je jinak celkem opomíjená deska, která byla základem doom metalového podhoubí v časech nevšedních. Hodně nadčasová nahrávka.

Victimer / 24.10.12 16:29odpovědět

Skláním se před touto genialitou, podnikám procházky po místech, které mě naplňují dostatečným atmosférickým prožitkem a vše spojuji v jedno. Je to nepopsatelné.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky