Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsou to téměř čtyři roky, co se na Echoes objevila recenze, dnes již předposlední řadové desky Infection Code. Tehdy jsem ještě netušil, jak album La Dittatura Del Rumore v konečném výsledku naroste. Dnes bych šel s hodnocením podstatně výš, protože zmíněné album řadím mezi výrazně originální počiny. Specifický industrial, který se nebojí zabrousit do vod noise onehdá hodně stavěl na specifické barvě perkusí. Ale nevzpomínejme na minulost a vrhněme se na desku současnou. Ta nese jméno Dissenso a volně pokračuje v nastoleném rytmu.

Dissenso je deska, která daleko více využívá ruchů a neklidností. Zároveň se daleko více opírá o svižnější metalové rubanice, které u předchozí nahrávky zas takový prostor nedostávaly. Už samotný otvírák alba Santa Mattanza je naprosto nekompromisní hrou. Nervní řev pěvce Gabriela jasně předkládá tíživou atmosféru a znepokojivé pozadí diktátorského charakteru. Trýznění strunných nástrojů se dost často projevuje skřípáním, či jiným impulsivním zvukem, který však ve výsledku tvoří harmonickou melodii. Zdá se to jako bláznovství, ale má to svůj řád. Připomíná to politicky činnou buňku, která se rozhodla jednat proti vyšším útlačným formám. Útok je slovo, které se vám dost často bude hrnout do hlavy. Je to snad i teroristická hudba? Možná ano, ale buďme s tímto slovem opatrní, vlastně jaká slova už dnes smíme volně užívat, aby nějaký nýmand jejich význam nepokřivil a nevyložil zcela jiným smyslem? Moc toho není…

Dissenso je revoltující muzika držící prst na tepu doby. Autoři vnímají každý nelichotivý impuls a otiskují jej do jednotlivých pasáží. Vzniká tak pestrá škála motivů silně nervy drásající hudby, která i ve volnějších a pomalejších pasážích dokáže vzbuzovat těžce rozervanou náladu. Stejně jako zprávy z veřejného dění (o politické sféře snad ani nemluvě). Myslím, že už podle obalu asi bude každému jasné, o čem to je. Hudba je pak vedle silné agrese také hrubě podmanivá. V prvním momentě vás totiž zmuchlá jak nevyužité volební lístky. S druhým poslechem už objevíte melodie. S dalším momentem vás uhrane chvějící se hlas doprovázivšího vokálu. A tak to jde pořád dál a dál, až vás to semele, rozdrtí a vyplivne se zápalnou lahví v ruce, kterou je nutno vrhat po nejbližší svini, kterou v okolí zaručeně máte.

Mám tušení, že tahle deska ještě bude chvíli růst. Její melodické zvraty a skryté detaily se ukazují velmi pozvolna, čímž se radost z objevování nahrávky vyloženě násobí. Stejně tak tomu bylo i minule, takže Dissenso si povede zcela určitě podobným způsobem. Všechny ty kytarové kejkle, řinčivé perkuse a noise doplňky prostě nemůžou zůstat bez povšimnutí. Ta deska má obrovský potenciál. A kdyby už nic jiného s vámi nesvedla, tak vám zaručeně zamíchá s náladou. Však zkuste dvojici ukázek přidaných do recenze a dovolte jim zahýbat s vaším rozpoložením. No není to bomba?!