Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Infection Code - La Dittatura Del Rumore

Infection CodeLa Dittatura Del Rumore

Bhut21.8.2014
Zdroj: mp3 (192 kbps), promo od vydavatele
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Album, které má vše – je neotřelé, ambiciózní a s příběhem. Výtečný nástup, hladký a pestrý průběh a gradující zakončení. Žádný prostor pro nehmotnou výplň bez charakteru. Nečekaně podmanivá muzika.

O tom, že nějací Infection Code z Itálie existují od roku 1999, jsem věděl asi tolik, jako o situaci, kdy v Číně na odlehlé křižovatce nedaleko přírodní lékárny spadlo dítěti jízdní kolo do kaluže. Zkrátka nic. Po přečtení doprovodných průpovídek z promo dokumentu jsem sice nabyl informace zajímavé, za to ne moc nečekané a dechberoucí. Nicméně nyní nemusíme Infection Code rozebírat po stránce historické a záslužné, nýbrž pouze po té aktuální hudební, kterou předkládají na zbrusu nové desce La Dittatura Del Rumore.


Nástup desky je velkolepá záležitost. Docela tápu v paměti, kdy mne úvod do alba natolik strhnul. Jde o jasné poselství, které se vrství a přidružuje k sobě další a další tóny a zvuky. Základem je noise vyznění s drone xichtem. Po chvilce se přidají bicí, jejichž specificky cinkající činely budou drásat vaše nervy po celou dobu nahrávky. Právě bicí jsou asi nejobdivuhodnějším nástrojem z nahrávky vůbec. Alespoň já jsem z nich odrovnaný. Pak přijde připomenutí ala poslední deska Oranssi Pazuzu a výlet do neznámých končin může zplna začít.


Vlastně ti Oranssi Pazuzu nejsou tak úplně nevhodným přirovnáním. Celkově je totiž deska hodně výpravná po avantgardně-psychedelické stránce. Důležitým prvkem je však noise, jak už bylo ostatně uvedeno výše. Všelijaké bzučení a zurčení důkladně doprovází každou vteřinu desky, aby posluchač náhodou neunikl tomu prapodivně skličujícímu a nervóznímu dojmu. Dokonce i samotný (jinak čistý) zpěv je ztýrán jakýmsi šumem a bručícím efektem. Výsledek, kde elektronika zastává nějakých sedmdesát procent nahrávky, shledávám velice vkusným a nápaditým.


Ano, je to tak. Dojem z desky mám silný a kladný. Kapela dokázala překvapit, dokázala udržet pozornost po celou dobu nahrávky a nenechala vydechnout. Slabého místa jsem si nepovšiml. Jednoduše vše jak má být. Nepředvídatelný průběh, originální pojetí, silné emoce, divoké pasáže střídající ty pomalejší. Album, které má vše – je neotřelé, ambiciózní a s příběhem. Dokonce i obal lahodí mému oku a vkusně zapadne po bok tolik oblíbených amplionů naší redakce. Stylový materiál, který stojí za prostudování. Výtečný nástup, hladký a pestrý průběh a gradující zakončení. Žádný prostor pro nehmotnou výplň bez charakteru, ale diktatura hluku v té nejlepší formě a nádherných představách. Nečekaně podmanivá muzika.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 27.6.14 10:40

Já se z toho můžu (zase) posrat :D 100%! Mayhem miluju a ani teď mne neuráží, nýbrž dávají chlemtat nervní kalnou lihovinu podobající se leteckému zvětralému benzinu. Manifest je sepsán zcela jasně, ačkoliv schizofrenní rukou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky