Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ingested - Where Only Gods May Tread

IngestedWhere Only Gods May Tread

Sorgh8.1.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Řádná porce brutality, během které zbude čas zapět si lahodný refrén. Takoví jsou Ingested a jejich poslední studiovka.

Poslední půl rok se pravidelně věnuji poslechu alba Where Only Gods May Tread. To spatřilo světlo světa loni v srpnu a stojí za ním anglická brutální parta Ingested. Ta patří ke zkušeným drtičkám kostí, která o tomhle těžkém řemesle něco ví. A i když nejde o mimořádně výraznou nebo protěžovanou kapelu, jejich hudba dokáže být svým vlastním způsobem podmanivá a já na její volání slyším. Propláchnu hlavu, vymetu pavouci z uší a pak si zase jdeme nějaký čas každý svou cestou. Na straně kapely stojí čtrnáct let dřiny a pět alb, když nepočítám malé formáty.

 

Ingested si nezvolili cestu stylových prospektorů a jejich nahrávky nevynikají ani výraznou atmosférou. Jsou hluční, masívní a důrazní, přesně jako nějaká americká brutální chátra, která mydlí deathmetal od A do Z a zase zpátky. Neprovádí pokusy a nevymýšlí zlepšováky, ke stěstí jim stačí vzít vercajk do rukou a roztočit soukolí hudebních strojů. V neúnavném rytmu s vámi projedou exkurz do temných kapitol lidského světa a vám je jasné, že v tomhle pojetí metalu není prostor na stolek pro dva s kávou a croisantem. Jako vhodnější se jeví nějaká kotelna s dobře izolovanými stěnami. Tak už to bývá a Ingested nejsou žádnou výjimkou v hromadě dalších smrtonosných kapel. Jejich masivní deathmetal s brutální a hustou basou, kterou v rezonančním děsu ochotně podporují podladěné kytary, je zatěžkávací zkouškou každého bytu. Panelák se chvěje, soused tluče smetákem do topení a doplňuje bubenické inferno sázející do mozku jeden hřeb za druhým. Sleduji, jak kadence jejich bušení atakuje vyšší rychlostní stupně a proto si myslím, že řidiči a obdivovatelé parních válců se budou muset vydat jiným směrem. Kdo však tohle může, nebude se cítit ošizen. Postupem času přijdeme na chuť homogenní struktuře alba, které drží jako monolit, bez tvarových výběžků a ostrých hran, které by mohly narušovat úzké zaměření na cíl.

 

Kdo by si přece jen netroufal ponořit nohy do takhle divokého, konstantního proudu, toho můžu ujistit, že zlehka dojde i na atmosférku. A ne jen díky propagované výpomoci Kirka Windsteina (Crowbar), který svůj hlas propašoval do skladby Another Breath. Pravda, jeho hlas chraplavě konejší dosavadní brutalitu a snaží se zjemnit chladný dotyk nahrávky. Ale tato skladba má už ve svém rodném listu lehké zvolnění, odlehčený refrén ventilující dusnou netečnost. Jde o výjimku mezi všemi, nic podobného už se na albu neopakuje. Tohle album víc než čím jiným překvapuje množstvím hostů za mikrofonem. Jinak lze mínit už jen lehkou obměnu hrubozrnného vokálu z grindového ryku do guturálního chropotu. Umělecké cítění u nich dosahuje spíše suterénních hodnot, ovšem ve svém strohém oboru jsou mistry, kteří vám jakékoliv výčitky s klidem vymluví. Jsou to nebezpečné stroje.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky