Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Inritvm - Ex Nihilo ad Nihilum

InritvmEx Nihilo ad Nihilum

Garmfrost26.12.2025
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Inritvm hrají black metal se vší divokostí a hnusotou, ale s mnoha přesahy k volnosti s touhou objevovat hlubiny či dálky.

V klasické představovačce na úvod zmíním, že pro mě Inritvm znamená výtečné ohlédnutí k tomu nejlepšímu z francouzské blackové scény zejména devadesátkové éry. Ke kapelám, které jely svoji linii, byly známé svou neústupností či uvěřitelnou temnotou. Rovněž správně hnusným zvukem a nepříjemnou atmosférou. Inritvm jsou nováčkem na scéně, nicméně kapelu tvoří zkušení matadoři známí z takových es jako Haemoth, Bael, Spektr nebo Antaeus. Představte si mix ortodoxního blacku s experimentálními choutkami, nihilismu, opovržení a frajerského bušení si do prsou.

 

Produkce debutového počinu Ex Nihilo ad Nihilum je poplatná staré (ne)dobré francouzské škole. Typické podzemí, zkušebna a obývák. Dá se říct, že než si všimnete bravurního tvůrčího umění a ještě zdatnější instrumentace, zasáhne vás odporná špína, která umí odradit nejen náhodného klikače po spotify i nejednoho vychutnávače blackového zla.

 

Základy jsme si tedy vyznačili. Víme o práchnivějícím blacku, nepříjemné náladě, místy dosti uvěřitelné psychóze. Ve skladbách se střídá vyhlazovací nátura se sípajícími depresemi a dotekem dark ambientu. Vokál se plantá kolem nebohé mysli, kouše a pouští jed. Bez varování ničí podvědomí, udává tón nebo se na dlouho odmlčí. Začleněné noise vstupy, mluvené slovo a v povzdálí znějící klasika klidnému prožitku nepomáhá. Je to na vás.

 

V hnusném prostředí se ovšem semtam objeví i kus melodie. Melodické vpády tvorbu Inritvm nezjemňují. Tvůrci si hrají s náladami, nechávají se nést instinktem a nebohého posluchače vystavují různým výzvám. Ex Nihilo ad Nihilum je ve své vzdálené ortodoxnosti old schoolu vlastně hodně vzdálené? Na trve základech je album pevně ukotvené. Inritvm se nebojí odpíchnout od daných představ směrem k surrealistickému vnímání hudebního umění.

 

Ex Nihilo ad Nihilum vnímám jako soundtrack k divnému artovému filmu. Občas mě oslepí zvláštní záblesk psychopatické tortury, po chvíli se objevím v klubovém rauši s kapelou s očí do očí. Ex Nihilo ad Nihilum je dílem sice zkušených, ale stále hladových dravců bez omezení a velikášských manýrů. Inritvm hrají black metal se vší divokostí a hnusotou, ale s mnoha přesahy k volnosti s touhou objevovat hlubiny či dálky. Z počátku je album kostrbaté a odrazující. Postupně odhalí mnoho zábavy. Album roste a hraje si s vnímavým posluchačem hru na schovávanou s nejistým závěrem…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 26.12.25 18:30odpovědět

Inritvm to dobře dávají, líbí se mi to. Možná se někdy přistihnu, že mi to lehce sklouzne mimo zájem, ale většina je moc dobrá, ušpiněná a vášnivá věc.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky