Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Insania - Zapal dům poraž strom...

InsaniaZapal dům poraž strom...

Sorgh21.12.2013
Zdroj: CD
Posloucháno na: JVC MX - D302T
VERDIKT: Kdybych měl brát nejnovější výpověď brněnské Insanie za jedinou bernou minci, z deprese bych nevylezl. Naštěstí není vše jen černé nebo bílé a celá škála tónů šedi může krutou pravdu drobátko zmírnit. Ale hlavně mě chrání jeden fakt – nevěřím v bOHA.

Z brněnské tribuny se šíří rozhořčený a sarkastický Polyho hlas, který jako v dobách minulých a ještě starších zručně tepe do falešných proroků, modloslužebníků a pokrytectví všeho druhu. Zvedá poklopy falešných nadějí, abychom mohli bez příkras pohlédnout do tváře pravdy, která se skrývá pod nánosy falše. Insania hraje jak hraje a dělá už řadu let potřebnou osvětu. Každému se jejich nové album líbit nebude, záležet bude hodně na osobním postoji a názorech. Lidé s růžovými brýlemi a chroničtí optimisté o své berličky možná přijdou. Útěchou v neveselé situaci může být fakt, že řada lidí už tu špínu kolem vidí. Rodí se tak naděje, že problémy se pojmenují a můžeme proti nim lépe bojovat. Každý si ale ponejprv musí uklidit na svém zápraží a pak může dávat na odiv své hrdinství.

 

Zapal dům, poraž strom… působí oproti minulým albům víc jako zpívaný manifest než deska k poklidnému poslechu. I když poklidnému, to není ten správný výraz. Insania se s námi nikdy nemazlila a její desky byly všechno jen ne klidné. Teď ale přichází s ještě surovějším materiálem, který je prošpikován punkovou přímočarostí a obhroublostí. Podobné věci se nikdy nebudou hrát v saloncích hotelů ani designových kavárnách a ani to není jejich cílem. S chutí si ovšem přisednou ke stolu v lidové knajpě, kde se u každého druhého stolu probírá marast současných pseudoideálů. A spustí.

 

Texty, o těch to je opět a především. Poly je servíruje s jasnou a zřetelnou artikulací, písním dominují úderné refrény, které do nás hustí nekompromisně a pod tlakem svoje moudra. Ani ostatní členové kapely se neupejpají a na albu můžeme slyšet jejich hlasy, hlavně v refrénech, kdy sborově křičená hesla útočí s větší razancí. Jinak mi novinka nepřipadá tolik zpěvná jako její předchůdci, u minulých alb jsem si s chutí zazpíval, tady spíš pokorně naslouchám a vidím všechno kolem zle a černě. A není to tím, že by Insania dřív zpívala o pěkných věcech, ale ty melodie měli větší sílu. Nyní se musíme spokojit s několika základními akordy, které svojí kolovrátkovou jednoduchostí tvoří solidní platformu a na ní teprve vyniká síla předávaných informací.

 

Ale každá mince má dvě strany, i v tomto případě. Tam, kde došlo k ústupu kytarových argumentů, s novými se vytasila sebevědomá basa. Její role nabrala na vážnosti a to mě potěšilo, protože skladby jsou díky ní bručivé a nízké. S radostí se pohybuje v první linii, kde si ji můžeme hezky okoukat. V některých skladbách se stává doslova tahounem, jako třeba v Základech zla, kde „vesele“ brumlá a táhne všechny vpřed. Hipija hej! Široké pole působnosti dostaly klávesy, které svým podivným naladěním dávají celému albu nezvyklou atmosféru. Oscilují mezi zvukem, jenž by mohl vydávat kosmický odpad věrně kopírující tvar naší planety (Polevil jsem v modlitbách), a zvukem nějaké dětské formy plastových kláves (Božská komedie). Jsou originální, podivné a nebudou šmakovat každému.

 

I když mi Zapal dům poraž strom... jako album přijde mnohem slabší než Rock´n Freud nebo Kult hyeny, i tady jsem našel dobré a zajímavé kusy. Předně je to singl Sfoukni za mě svíci. To je jednoduše stavěná píseň, která boduje zvláštně nostalgickou atmosférou a silným refrénem. Tedy všemi atributy, které jsem už zmiňoval. Funguje to na výbornou. Textově se odlišuje od zaměření zbytku desky, nedští zlobu ani se s krutým šklebem nevysmívá, ale rezignovaně bilancuje. Život, vztah, co si kdo představí. Píšu ti švabachem je pro změnu  hutná, těžká masáž, která je až bolestně pomalá. Návrat v ní oslavuje dívčí hlásek, který Insania už v historii použila. Zkrátka jako všude i tady nacházím silné momenty, kvůli kterým stojí zato si album pustit. V kontextu tvorby ovšem musím hodnotit o pár bodů níž než jindy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Martin / 29.6.16 17:07odpovědět

Za mě 100% tohle album miluju.

Ohon / 21.3.14 10:37odpovědět

To je recenze, nebo slohová práce?

TERRORDROME / 1.1.14 1:46odpovědět

Za mňa 100 percent, myslím že Insania nikdy neznela lepšie. Tentoraz sa presne trafili do môjho vkusu, skvelá industriálna šleha a tie perverzné klávesy z 80-tych rokov sú perfektné.

Victimer / 26.12.13 14:05odpovědět

Ale jó, dá se. Pocity mám vesměs stejný jako Sorghán - deska slušná, místy zábavná, ale už nahráli větší pecky. Poslechově hodně vděčná záležitost.

Jirka D. / 22.12.13 10:45odpovědět

Je to možná vtipný, ale trpělivě čekám na gramodesku (která už by měla být hotová). Neposlechl jsem si ani promo CDčko, nestáhl si novinku z uložto, prostě si chci v týhle době taky občas užít to, že na něco čekám, že se na něco těším. Běda, jestli se mi album nebude líbit :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky