Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Insect Ark - Long Arms (10" EP)

Insect ArkLong Arms (10" EP)

Jirka D.29.9.2013
Zdroj: černá 10" gramodeska (45 RPM), limitovaná ručně číslovaná edice: 190/500
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Být toho víc a procházet se večerním městem, pravděpodobně chodím až do rána.

Tenhle desetipalec je záležitost pro sběratele kuriozit a rarit, o tom žádná. Mohl bych začít nějakou biografií Dany Schechter, třeba výčtem kapel a projektů, kde svého času hrála, co všechno už zvládla, o co všechno jste přišli, a pak plynule přejít k tomu, že když ji nezachytíte na tomhle mini-albu, opět o moc nepřijdete a život plyne dál. Jasně, život vyžaduje jistoty, ale občas je třeba zajít i mimo značenou stezku, poškrábat se o trní a spálit o kopřivy.

 

Hudba Insect Ark je především o atmosféře; klasické postupy, aranžmá, tradiční kompozice – nic z toho nepotkáte, cesta to bude osamělá, plná vlastních myšlenek, vlastního světa, vlastní reflexe. Psychedelie hledající v prapočátcích Pink Floyd je možný záchytný bod, ale i ten připomíná spíš maják v mlžném oparu než jasnou logickou konstrukci. S logikou celkově moc nepochodíme, nechme ji odpočívat.

 

Tři skladby na dvou stranách, zjeví se, trvají, pulzují, gradují a pak – namísto ticha – zanechávají rezonující nitro každého, kdo se vybodl na umývání nádobí a do desky se skutečně zaposlouchal. Otázky? Jasně, je jich hodně a odpovědí málo, na desce je nenajdete ... ta je jen průvodce po cestách, otvírá dveře, ukazuje směr, zbytek je ale na vás.

 

Dana pokračuje tam, kde na svém debutním sedmipalci skončila, nač tvrdit opak. Opět nahodila něco tíživé elektroniky, bicích samplů, napnula struny do lap steel kytary, povolila je na baskytaře a zhasla světla. Být toho víc a procházet se večerním městem, pravděpodobně chodím až do rána.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 29.9.13 17:38odpovědět

Desku jsem si koupil naslepo a s úlevou musím konstatovat, že mě ten matroš chytl za vajca. Kvalitní, zamyšlená a místy hezky syrová hudba. Zatím jsem neměl sílu ji použít jen jako pouhou kulisu. Vždy se natáhnu na gauč a jen poslouchám. Samotné zpracování desetipalce se nadmíru povedlo.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky