Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Invocation - Invocation

InvocationInvocation

Sorgh28.4.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Představte si něco jako české Horseback. Dá se? V tom případě zkuste Invocation.

Není to dlouho, co jsem si na doporučení poslechl pražské duo Invocation. Za tímto nepříliš známým jménem jsou dva kluci, Štěpán a Ondra. Oba zmiňují, že tento projekt je jakýmsi vedlejším ramenem jejich tvorby a jako hlavní berou svoje angažmá v kapelách Keysmoon (Štěpán) a Plusminusnula (Ondra). Nicméně pod hlavičkou Invocation v lednu svépomocí vydali první, eponymní album a hodili ho v digitální podobě na Bandcamp. Pro úplnost doplňuji, že nahrávání proběhlo už v roce 2019, takže jeho sedm skladeb mělo čas v klidu dozrát.

 

Invocation (označující se rovněž jako INVCTN) jdou na trh s kůží, na kterou nejsme v našich končinách tolik zvyklí. Album v sobě míchá vlivy, které samy o sobě není problém rozpoznat, ale takto pohromadě jde u nás v podstatě o jistý originál. Takže hned zkraje ode mě INVCTN dostávají bod za inovativnost. V celosvětovém kontextu nejde o převratnou nahrávku typu seržanta Peppera, ale domácí kolbiště budiž zkropeno potem pionýrů. Pohled na digitální obal napovídá něco o věcech mezi nebem a zemí, o tom, že INVCTN cílí na určité mystično sající z východních nauk a transcendence. Není to tak úplně pravda, ale motiv na obalu se povedl. Trošku mi připomíná styl Cult Of Fire a podobných nadšenců, avšak nehýří tolik barvami a i v detailech je skromnější. Zajímavým nápadem bylo vypsat seznam skladeb po obvodu obrázku.


Srovnání s americkými Horseback mi vytanulo na mysli takřka ihned a naprosto spontánně. Během úvodního brnkání v první a druhé skladbě vás sice minou i řečtí Naxatras, ale po zapojení zpěvu a zejména chvějivých kláves jste doma u Jenkse Millera, kde kostkovaná flanelka je uniforma cti a kšiltovka přísnou povinností. Noříme se do jakési české varianty psychedelického rocku, který kolem sebe šíří hodně zvláštní fluidum. Atmosféra je fantaskní, skoro pohádková a já jí záhy propadl. Album si pouštím často a dobře u něj rozdýchávám distanční výuku svých ratolestí. Pestrou a bohatou elektronickou komunikaci s učiteli vyměňuji za podobně zábavné toulky tichem nervózního lesa, který s nedůvěrou sleduje mé stejně nejisté kroky. Počasí nálad a teplota jednotlivých skladeb kolísá. Invocation každou chvíli boří mýtus poklidného bandu a náhle varovně zahrozí studenými kytarovými rezonancemi. Chladná ocel strun nedá zapomenout na to, co je jádrem pudla, nejsme na večírku hare krišna.

 

INVCTN je neopakovatelná, trošku tajemná seance stojící na několika silných nápadech majících kostru v kytarovém řemesle. Přitom není důležité, jestli k vyjádření sáhli do šuplíku podladěných, hypnoticky vybrnkávaných tónů, anebo použili zepár ostrých rifů vracejících příjemně známé metalové tvary. Všechno je cesta a doširoka rozšlapané pěšiny svazuje do jedné neopakovatelná atmosféra. Nezáleží, jestli vámi zrovna vibruje živelný post-metal ve skladbě Reckoning anebo se tiše skláníte do zvolna zesilujícího proudu rozjímavé Flow. Jestli se polekáte hrozivého samplu závěrečné Young Gods nebo se necháte unést silou Drowning Horses, v jejichž v refrénech do kytarových lián prosakují absurdně nemetalové klávesy, zatímco sloky se musí spokojit s tichým zvukem jedné dvou strun. Vše je jeden rodokmen, vícehlavá saň s jedním srdcem.

 

INVCTN zkrátka překvapili. Každá kapitola jejich eponymního alba je zajímavým dobrodužstvím, ve kterém v podstatě nenarazíte na hluché místo. Přidanou hodnotou je fakt, že jde o málo známou kapelu, které se podařilo přijít s výjimečným albem. Škoda, že není i na fyzickém nosiči, pořídil bych si ho.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 5.5.21 11:24odpovědět

Invocation jako tip beru, cítím v tom fištrón. Někdy je to trochu obyč, ale jsou v tom saze, živočišnost. Věštím dobré zítřky.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky