Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Iperyt - No State of Grace

IperytNo State of Grace

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Kruté a primitivní strojově blackové představení IPERYT je chlípným příbuzným zaběhlejších a inteligentnějších kapel stejného zaměření. Přesto není od věci se jím nechat někdy poškádlit a vypudit z těla něco pokleslého rytmu.

Tradiční náplň v podobě mrzačení, nemocí a nelítostného naprogramovaného násilí je zpět. Maskovaní artisté polského původu IPERYT pustoší po dlouhých pěti letech v podobě alba ''No State of Grace''. Poslání šířit válku pomocí plastikového kladiva a maximálně tvrdého samplingu je samozřejmostí. Máme přece co do činění s útočným komandem drtící údy, kosti a jiné tělesné inštrumenty pomocí surového industriálního blacku. Ten za velení IPERYT sice mnoho progresu nepobral, ale to také není účelem. Tím je za asistence bubenického hologramu rezonujícího nad stoličkou namlátit již ne tak elektronicky podkreslené výchovně válečné skladby.

 

iperyt

 

Poláci si po dlouhé pauze nepotrpí na totální prasopalbu, poněkud se zvolnilo, ale pořád je ''No State of Grace'' rychlým svinstvem a je u něj upřímná zábava nějaký čas setrvat a nechat se týrat. IPERYT je metalová strohost, epidemicky šířená a nakažlivá. Stylové zápletky a vrcholící skladby nelze očekávat. Jen black metalové rubanice prolité nejen krví ale také občasným elektro vyšilováním či použitím nějaké té potemnělé deklamace. Sound je umělý, stejně jako všechny příběhy robotického včelího úlu IPERYT. Jedinci libující si v industriálním extrému však mohou být potěšeni, pokud tedy neprahnou po vývojových etapách tohoto stylu a spokojí se s minimem. Společnost IPERYT je jen na pár poslechů, osobně bych ji nedoporučoval přehánět.

 

Agresivita Poláků je někdy až ubíjející, postupem času provokující a těsně před vyhozením materiálu do koše až deptající. Ne, přeháním, nové album IPERYT si ponechám a až budu mít něco chuti posříkat kečupem umělohmotný tank hrnoucí se ke mně želé bahnem, tak si pustím tento vzorek, ať je má účast důvěryhodná.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky