Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
James LaBrie - Elements of Persuasion

James LaBrieElements of Persuasion

Sarapis3.1.2011
Zdroj: mp3
Posloucháno na: mp3 Philips + sluchátka AKG K44
VERDIKT: James LaBrie po své „mullmuzzlerovské“ kapitole poněkud přišlápl plyn k podlaze a na „Elements of Persuasion“ to místy pěkně jiskří. Tvrdost je ale jen jedním z dílčích atributů tohoto alba, jemuž vévodí především silné melodie a svěží nápady v aranžích skladeb.

Vzhledem k nedávnému vydání sólového alba Jamese LaBrieho „Static Impulse“ by bylo na místě se vrátit k jeho první sólovce „Elements of Persuasion“ z roku 2005 a alespoň v krátkosti ji představit. Úplně první sólová deska to v LaBrieho kariéře sice není, neboť se v minulosti dvakrát realizoval v projektu Mulmuzzler, na jehož sestavě se dá vypozorovat zřetelná návaznost na toto album, nicméně právě až „Elements of Persuasion“ nese v hlavičce výhradně jeho jméno.

LaBrie se na tomto albu společně se svým rovnocenným kompozičním partnerem Mattem Guillorym prezentuje jako vyzrálý skladatel a s podporou silné sestavy talentovaných a ostřílených muzikantů za zády nabízí maximálně šťavnatý a překvapivě razantní materiál. Jestli na předchozí řadovce „Train of Thought“ domovští Dream Theater přitlačili na pilu a odhalili i určité thrashmetalové choutky, tak LaBrie se nebojí jít v tomto ohledu ještě dál. Hned první song „Crucify“ je pořádná thrashová jízda rychlých bicích a trhaných kytarových riffů, do kterých LaBrie pěje svým osobitým způsobem a vytváří tak sympatickou moderní kombinaci tvrdé instrumentace a melodické zpěvové linky. Výraz „moderní“ získává pevnější půdu pod nohama hned v následující skladbě „Alone“, která se zejména ve svém úvodu hemží počítačovými zvuky a samply, jež nepůsobí nijak rušivě a společně s modifikovaným zvukem kytar dodávají hudbě nezanedbatelný futuristický charakter. Inspirace nu-metalovým prostředím je více než zřejmá, ale kapela si z těchto končin vybírá jen opravdu to nejlepší. Ani třetí skladba v pořadí „Freak“ nezůstává v tomto směru pozadu a využívá výhod různých počítačových zvukových rejstříků a dynamické rytmiky, takže se na posluchače valí různobarevná koláž zvuků, která ruku v ruce se silnými melodiemi vytváří velice chutnou směs.

 


Zaměřím-li se na samotné písně, tak mi kapela nedává žádný prostor ke kritickému postoji. V konkrétním popisu skladeb předchozího odstavce bych mohl v pozitivním duchu pokračovat prakticky až do konce. Každá položka této dvanáctidílné sbírky je natolik blyštivá a příjemná na omak, že marně hledám část, která by mě nudila, nebo nedejlabrie otravovala. Kdepak, kompozičně je to špička a i když se na desce většinou neděje nic vyloženě neotřelého, poslech si nejde neužít. A to také kvůli poměrně neobvyklému zvuku nahrávky. Někomu by možná přišel suchý zvuk bicích a do červena zboosterované kytary v tomto stylovém odvětví jako neuvážilost a hazard s knoflíky ve studiu, ale ono to všechno dohromady skutečně funguje a LaBrieho týmu se tak podařilo vytvořit si na této desce originální sound. Ten dohromady s nadmíru vydařenými a na nápady bohatými skladbami tvoří výjimečný celek, který si tato sestava může s klidným svědomím dát za rámeček.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky