Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapela Jananas, seskupená kolem osobité vokalistky a textařky Jany Infeldové (jíž si fanoušci TV bizáru mohou pamatovat ze seriálu Rodinná pouta), rozčeřila stojaté vody tuzemské hudební scény již svým nesmírně zdařilým bezejmenným debutem z roku 2011. Úspěšná prvotina byla "ověnčena" celou řadou nadšených recenzí a rovněž nominována na žánrového Anděla v kategorii Folk a country. S druhým albem, které dostalo název To samo, dáma a pánové rozhodně nespěchali a vychází tak až po pěti letech od svého předchůdce.

Ač je skupina obecně považována za folkovou a stále si uchovává písničkářský charakter, na novince se ještě více blíží k pop-rockovému výrazivu. K tomu velkou měrou přispívá i rozmanitější instrumentace a hitový potenciál většiny skladeb, jež zde najdeme. Tvorba Jananas samozřejmě nadále stojí především na velmi osobitých, hravých, vtipných, břitce ironických a především chytrých textech a zpěvu Infeldové. Kapela jí nicméně tvoří rovnocenného partnera a nespokojí se s rolí pouhého doprovodného tělesa. Není tak nouze o svěží a nápadité hudební aranže, které lyrickou i pěveckou stránku efektivně dokreslují.

Na první poslech se to možná nemusí zdát, zejména díky pozitivně a humorně znějícím písním jako The Best of Jananas, To samo, Antonín Sova či Válka sportu, ale oproti debutu se novinka nese ve znatelně melancholičtějších odstínech.  Skladbám jako PoÚtStČtPáSoNe, Malorážka, Pády, Součástky nebo Konec světa, jež patří ke zlatým hřebům alba, sice rovněž nechybí Janin osobitý humor, ale celkově působí poměrně dosti stísněným a posmutnělým dojmem. Toto zvážnění nicméně kapele velmi sluší a její tvorbě zároveň dodává větší hloubku. A taky nutí k zamyšlení, neboť jde o témata, která se týkají každého z nás.

Pět let čekání na druhou desku Jananas se rozhodně vyplatilo. Aktuální počin To samo je po všech stránkách dotaženější a nápaditější než ceněný debut a místy téměř hraničí s (především textařskou) genialitou. Ač na české scéně letos vyšla celá řada nesmírně zdařilých nahrávek, žádná z nich mě doposud nenadchla tolik jako tato.