Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jeden kmen - Mlha

Jeden kmenMlha

Victimer26.4.2018
Zdroj: 2CD-DVD digipak / mp3 // promo do kapely
Posloucháno na: všem dostupném
VERDIKT: Příjemná a nekomplikovaná tribal toulka do minulosti do hloubky nejde, ale spirit spojení prastarých časů a fantasy bojůvek nabídne.

Společenství Jeden kmen nenazývám pouze kapelou záměrně, neb nejen hudbou je tahle parta nadšenců živa. Jeden kmen vnímám především jako výtvarný projekt, na který se postupně nabalují texty a hudba, aby vznikl komplexní záznam doby a místa daleko od nás a našich pozemských životů. Díky tomuto společenství nahlédneme blíž do života kmene Snaga, kde se to hemží skřety, jejich zvyky, rituály a nadšením pro boj.


Takže cestu k tomuto projektu si najde nejspíš ten, který je fascinován fantasy příběhy, ulítává na filmech typu Pán prstenů a taky se dost možná zajímá o vlastní minulost. Osobně se příliš v těchto místech fantazie neorientuji, takže si hledám své vlastní cestičky. Jedna z takových vede do skal Moravského krasu nebo na Pálavu, tedy tam, kde si lze představit původní život kmenů na našem území. Řeč je ovšem o lidech, skřetí druh je pro tuto chvíli stranou. Je to však jen taková pomocná berlička, protože uchopit snažení Jednoho kmene za správný konec, znamená být schopen přijmout život ve skřetí společnosti a nechat se inspirovat, či se aspoň dovědět něco nového.

 


První oficiální hudební nahrávka Jednoho kmene nese jméno Mlha. Má symbolizovat její duši, schopnost sebeobětovat se a zlomení prokletí skřetího kmene. Jde o sbírku dvanácti na sebe navazujících skladeb, které lze brát jako hudební promítání nálad a seznámení se se zvyky kmene. Dle názvů jednotlivých skladeb nejspíš o nic jiného ani nepůjde. Jsou to symboly a výrazy patřící k životu, jakožto zásadní a ovlivňující danou situaci - Boj, Kouzlo, Rituál, Pohřeb... Mlha vyšla jako 2CD, přičemž jedno CD představuje Jeden kmen po stránce hudební a druhé zase výtvarné jako doprovod toho prvního. Nakolik je animovaná podpora příběhu povedená a vyjadřující ty správné vjemy pro navození atmosféry specifického příběhu, to nechám na jiných. Mně se jeví jako dobrá a odpovídající.


Po hudební stránce jde v případě Mlhy o klidnou směs tribal ambientní muziky se spoustou bubínků, přírodních vlivů a různě využívaných vokálů. Zazní různé povely, ženský zpěv, šepot, či obyčejné vynaložení námahy - vysvětlit si různé druhy využití lze opravdu různě - každopádně život kmene je po stránce hlasového doprovodu bohatý. V dálce neustále slyšíme zvuky přírody, takže jsme v jejím těsném spojení. Život kmene si lze představit přímo v lesích nebo v jejich blízkosti, jsou slyšet zvířata, praskání ohně a jemně se proměňuje také jednotlivá nálada skladeb, protože si to situace zrovna žádá.

 

www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/skřet.jpg


První dvě věci CD beru jako seznámení se s hudební tváří kmene a vstupní bránu do jeho světa. Jako skutečně zajímavou vidím velmi temnou Předtuchu, kde se nálada zlomí a nabírá na dramatičnosti. Atmosféra Jeskyně má asi nejvíce dark ambientní náturu, protože venku skučí vítr, a tak se její děj odehrává uvnitř sluje, kde kape voda a tma stěn vyluzuje podivné, až nadpřirozeně působící zvuky. Kouzlo má vyvolat dojem zaklínání, přidá se ženský vokál a hezky rozvine původní skřetí mručení. V Boji se dočkáme řinčení zbraní a různých, vlastní hrdost podporujících povelů, protože prokletí je třeba se postavit a bojovat s ním. Zajímavou dvojici tvoří skladby Smrt a Pohřeb, kdy první představuje klidnou a temnou první část a druhá je převážně tvořena loučením s mrtvým šamanem a spojená s dodáváním si odvahy do dalších dní. Život kmene smrtí šamana nekončí!

 

V závěru alba dojde i na akustickou kytaru, která trošku vystřídá ambientní vlnění a dodá nahrávce folkovější náladu (bavíme se o posledních třech skladbách). Celkově Mlha nabízí příjemně a poměrně osobitě zpracovaný koncept, při jehož poslechu se člověk přistihne, že je s životem kmene ve spojení, což je to nejdůležitější. Osobně jsem se sice nedostal do fáze, že bych byl naplno vtažen a k výslednému zpracování mám své výhrady, ovšem své si k danému tématu Jeden kmen řekne a nezní to přitom jako pozadí PC hry, nebo narychlo poslepovaná sbírka momentů. Tady si myslím, že s konceptem si družina vyhrála a snažila se jej maximálně dotáhnout. Jako chybu vidím nedostatek výraznějších a opravdu silných nálad a prvků, které by člověka opravdu pohltily. Album plyne, plyne a plyne... Má své gradace a proměny, ale ve skutečnosti pořád jen plyne. Po skladatelské a výrazové stránce je určitě na čem pracovat. Prozatím je Jeden kmen spíš taková ojedinělá zajímavost, než skutečný úkaz na hudebním poli. Je to první krok a není zas tak velký...

 


Na další hudební osud Jednoho kmene jsem ale zvědavý. Mlha si své pokračování určitě zaslouží a bude zajímavé čekat, jestli k němu dojde. Za sebe můžu říct, že si tohle album čas od času rád pustím a nechám si navodit atmosféru velké skřetí rodiny, která si žije svým vlastním životem, svými rituály a svou hrdostí. Vím, že nezabloudím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky