Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Job Karma - Tschernobyl

Job KarmaTschernobyl

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Zdařilý zvukový prospekt s hlavičkou "vítejte ve městě duchů".

Tragédie jaderné elektrárny Černobyl na Ukrajině je stále v nás. Na svět již proniklo nespočet informací, natočeno bylo několik dokumentů a jedním z takových dokumentů je i album polských zvukových hračičků Job Karma "Tschernobyl". I po letech mé nejoblíbenější z řady ruchové komunity.

 

Pokud už kdokoliv k podobně choulostivému tématu přistupuje, jistě vše předem pilně nastuduje, je obeznámen s událostmi a osudy lidí, a pak se teprve vrhne na samotné umění svého soukromého pohledu. Přístup Job Karma určitě nebyl ošizen o nic podstatné, protože výsledný efekt se dostavuje poměrně záhy. My tak máme možnost nahlédnout pomocí minimalistických koláží do temného dubnového dne roku 1986 opravdu důvěrně. Je zde zachyceno vše, od počátečního zděšení, chaosu až po mírnou naději a celkové nevědomí, co že se to skutečně stalo.

 

Zajímavé je, jak mi na mysli neustále vyvstává vzdálená podobnost, či stále trvající přirovnávání Job Karma k již zaniklému, zvukově ponurému projektu Objekt 4. Nejde ani tak o použití podobných prvků v muzice, jako spíš o celkovou náladu. Ale je to samozřejmě individuální záležitost. Bude to nejspíš tím, o čem pojednává a co přináší album Objekt 4 "Extermination Processing Tower". Ve srovnání s černobylským tématem Job Karma, se v obou případech člověk dostává do prostředí fabriky, kde ho nic dobrého nečeká. Styl Job Karma je pro mě osobně přijatelnější, výpravnější a je schopen se více nafouknout a dát tak posluchači více možností k vnímání. Má více dějových linek a je složen z více vrstev.

 

http://i.ytimg.com/vi/f1yve3Xl1fw/0.jpg

 

Alarmy, povyk a napětí se zvyšuje. Tak nějak na mě působí úvodní "Gamma Radiation". Radiační prach je unášen vzduchem do dálky, skrz torzo reaktoru jsou vidět tisíce hvězd, ke kterým hledí modrý pruh zkázotvorné záře. Sklíčenost situace umocňují funerální tóny, jenž mám uloženy v hlavě u dob Necrocockových "Praktik Pohřebních Ústavů" (druhá v pořadí "Deadly Dust"). Pochodověji načichlou "26th Of April 1986" uvede strojový hlas pomalým hláskováním data tragédie, aby se pak prolínal celou skladbou. Maršík je pečlivě doprovázen napínavou a stísněnou atmosférou zároveň. Možná nejvíce dark ambientní pasáž alba ("Man In My Room") je nejdelším a zřejmě nejděsivějším střípkem alba. Opakující se ženský hlas je obklopen velmi temnými, jedním směrem vedoucími, pasážemi. Temno střídá krátké prosvětelení rázovitější "Hydroxizinum City", kde lze v celé té katastrofě vysledovat optimističtější momenty a mírné uvolnění. Ovšem peklo neskončilo, "Zona" je zamořená, příliš mnoho lidí zbytečně umírá. Míru ozáření je nutné změřit dozimetrem a ten nám nepodá chtěnou informaci. Naopak bez přestání kvílí a hlásí tak totální zmar zamořené oblasti ("Dosimetr Point"). Závěrečná "Talk With Son" pak přináší rozhovor ozářením stiženého otce se svým potomkem v nemocnici...

 

Nemohu jinak, než znovu zdůraznit autenticitu katastrofického scénáře dvojice Job Karma. Zvukový doprovod a celková atrmosféra jsou až nebezpečně věrné. Tohle si pořiďte!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky