Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Junius - Days of the Fallen Sun (EP)

JuniusDays of the Fallen Sun (EP)

Victimer18.3.2014
Zdroj: flac / mp3 (320kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330
VERDIKT: Hrubší a přímější JUNIUS ukazují, kudy by mohly vést jejich další kroky.

Euforie, která doprovázela dnes už téměř tři roky staré zpravodajství (Reports from the Threshold of Death), povážlivě vybledla a její silný naturel vyprchal. Každý další krok JUNIUS ovšem sleduji s maximální pečlivostí, a tak v podstatě nebylo cesty, kudy by mi aktuální EP mohlo uniknout. Je pravda, že bych v první řadě docela rád, aby byla snaha JUNIUS přetavena v konkrétnější obrys, tedy regulérní album, ale na to je zřejmě ještě čas. Spokojme se tedy s polovičním štěstím, ač jde vlastně jen o čtyři písničky, jelikož zbytek tvoří jakási intra, která člověk stejně moc nevnímá a ta závorka u jejich názvů je plně funkčním znaménkem vzhledem k jejich celkovému dopadu na nahrávku. Musím ale uznat, že tohle EP rozhodně není jen zbytečným přestrojením se za poctivou nahrávku, ale vypovídajícím materiálem současného dění v kapele.

 

Ty čtyři kusy totiž víc než zdařile reprezentují přítomnost přitvrzení, kdy hladce holenou tvář minulého alba střídá zanedbané strniště a vrásky na čele. JUNIUS stále produkují svůj typicky atmosférický rukopis rockové skladby, ale ta nepůsobí tak uhlazeně jako dřív. Opak je pravdou, novinka si to hrne dost neučesaně a zastřeně, kdy je důraz kladen spíš na celkovou tvrdost až metalovost, než vzletné melodie a nadimenzované klávesy. Ty jsou před dotírajícím hledím sladkobolem omámeného fanouška mnohem lépe ukryty. Namlsal se minule, dnes si bude připadat tak trochu na dietě, ale nakonec bude stejně rád.

 

 

Je fakt, že původní dojem je poměrně zmatený, kdy se nečekán a nezván krade bytem neupravený návštěvník, o kterého moc nestojíte. Ale nakonec v něm poznáte starého známého, za ty roky jen krapet sešel a po vší té třpytivé výpovědi z minula už se nechce tolik poodkrýt. Ovšem JUNIUS nikterak neslevují na všeobecné poutavosti, ta je pořád markantní. I ji samozřejmě bere pod krk suchá a úderná kytara, ale i přesto jsou JUNIUS stále těmi jedinečnými kouzelníky s atmosférou. Jen to víc tají.

 

To nejdůležitější, tedy vyhnutí se bezkrevnosti a kalkulu, je hmatatelné. Kapela působí upřímně, snaží se svůj prostorový výraz dostat zase trochu jinam a výsledek nám předkládá. Do jaké míry ovlivní "Days Of The Fallen Sun" nové velké album, které lze očekávat, si netroufnu tvrdit. Dovolím si ale uvést, že ani tahle razantnější poloha JUNIUS není k zahození. Ale že by to šlo i bez těch "okrasných" inter, tak o tom žádná...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 18.3.14 8:00odpovědět

...mám z tohoto počinu naprosto stejné pocity jako ty. Poprvé trocha rozčarování, postupem času příjemný hudební společník. Jsem hodně zvědavý na novou desku s plnou stopáží, protože v tomto rozpoložení kapela evidentně hledá nový výraz a uvidíme kde zakotví.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky