Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Juodvarnis - Tékmés

JuodvarnisTékmés

Bhut20.7.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC + Edifier R1280DB
VERDIKT: Překvapení na poli něčeho, čemu se dá říkat progressive black metal. Přeji příjemný poslech fajnšmekři.

Litevský black metal má v sobě temperament divoké krajiny podobně jako třeba Island. Takový jev je třeba hýčkat, obzvláště tehdy, když s ním umělci dokážou zacházet naprosto výtečně. Alespoň já jsem z nového díla jménem Tékmés kapely Juodvarnis docela nadšenej. Fakt pecka.

 

Nejprve je asi třeba si vykolíkovat nějaké možné teritorium, které může neznalý a jistě dychtivý posluchač očekávat. Zpočátku se na vás totiž vyvalí jakási kombinace Borknagar s Enslaved, kde pozorujeme podobnost především v takovém tom folklorním provázání s přírodou. Drobátko takové té pohanské nálady a koketování s progresivními prvky, které v klasickém black metalu nemají úplně potřebu působit. Určitě bych dodal hudbu Thy Catafalque, a není to jen kvůli čistým vokálům, ale i kvůli takové zajímavé auře a způsobu zacházení s melodiemi. No, možná to má k této kapele asi úplně nejblíž. Přesto si myslím, že Juodvarnis jsou poctivě sví. A abych toho přirovnávání nenastrkal málo, tak se mi ještě tu a tam vykreslí nějaká návaznost na muziku, kterou dělají Der Weg Einer Freiheit. Tady vidím paralelu především s takovou vzdušnou a lehkou moderností, která může, pravda, někomu klidně i překážet. Já v tom však vidím nějaký směr, kterým se podobně znějící blackmetalové kapely chtějí ubírat a který tak nějak nenápadně vzniká na pozadí všech těch krvavých bubáků přísahajících na klasický střih. Právě kapely jako Juodvarnis dávají takovému vyznění sbohem a šáteček a snoubí ve svých skladbách jakousi vizionářskou budoucnost.

 

 

Dokážu pochopit, že někomu se náplň nahrávky nemusí pozdávat kvůli sterilnějšímu zvuku. Respektive ten sound je takový uhlazený a nástroje jsou takové čisté a lesklé. To je trochu v rozporu s nějakou prapodstatou black metalu, ale na to se dá celkem úspěšně hledět s rozumem. Špinavost by té muzice neslušela a nevyzněla by ta éterická atmosféra, která tu jinak docela úspěšně vládne a staví celé dílo poměrně vysoko. Některé prudší pasáže se jeví maličko naivně, ale nutno říct, že jejich trvání není dlouhé. Chlapci z Juodvarnis totiž umějí kroutit variabilitou skladeb a nezůstávají dlouho v nějaké konkrétní poloze, ale neustále rozvíjejí a pokrucují spád skladeb. Vlastně i ty sypačky jim celkem jdou a pěkně hrnou celý ten kolos před sebou bez výrazného škobrtnutí.

 

Jsem si docela jistý, že tahle deska zapůsobí na první dobrou a netřeba v ní hledat ukryté záměry. I přesto dokáže s každým dalším kontaktem kvést a zrát. Je to skvělá melodická podívaná, ehm, asi spíš poslyšená. Různé vokální polohy, různé kytarové linky, různá tempa s nápaditou hrou bicích a tak podobně. To všechno se tady skvěle mísí a podává a já jsem velmi rád, že jsem něco takového dokázal objevit a vlastně tomu i trochu propadnout. To prostě musíte zkusit. Pokud máte rádi styl Havukruunu a Thy Catafalque, tak je docela jisté, že podlehnete i tady tomu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky