Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kadavereich - Perversa Mysteria

KadavereichPerversa Mysteria

Garmfrost13.3.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Perversa Mysteria je dobře poslouchatelný death metal chorobného ritu!

Informace, že Kadavereich je původem ruskou metalovou kapelou, by neměla být pro příznivce dobrého death metalu překážkou. Jedná se o poměrně dobrou metalovou kapelu, neměl by nikomu překážet jakýkoliv předsudek. Kadavereich v současnosti fungují v Německu a zakládající člen Daemorph je Ukrajinec. Metal spojuje… Haha. Pryč od politiky. Tvorba Kadavereich stojí za nemalý hřích.

 

Kadavereich debutovali v lednu 2020 s demem nazvané jednoduše Demo 2020. Rafinované. Daemorph vše složil, nahrál basu s naprogramovanými bicími. Ostatní byli pouze hosté. Dalším počinem bylo o dost zajímavější EP Radiance of Doom s už regulérní sestavou a vyspělejším materiálem. Tohle všechno jsem si nastudoval a naposlouchal, protože debutové dlouhohrající album Perversa Misteria mě celkem okouzlilo, a tak jsem pátral po kořenech po čertech dobře znějícího death bandu.

 

Perversa Misteria vydává Godz ov War Productions, což svědčí o potenciálu kapely. Kadavereich od začátku sází na temnější styl smrtící odnože extrémního metalu. Až bych řekl brutal/death. Každopádně takhle daleko bych nechodil. Growlující bicmen Kist Radiance of Doom pouze nabubnoval, ale původního vokalisty více než dobře zastoupil. Jeho hlas je daleko ponuřejší a hlubší. Také prostorovější a občas i pěkně jedovatý, blackově zlý.

 

Album je na poměry stylu poměrně dlouhé. Bráno s nadsázkou. Čtyřicet minut není mnoho a Kadavereich se stopáží umí naložit. Skladby jsou sice delší, ale jsou dobře promyšlené a dostatečně atraktivní, aby udržely posluchačovu pozornost. Tempo je proměnlivé. Často nasypané, ale umí se i ponořit do řádné doomové bažiny. Ano, často si vzpomenu na první alba bájných Incantation. Tohle mám rád. Kapela se snaží neopakovat zažité postupy a neznít retro. Což se jí daří méně, avšak díky ohni a dobrému řemeslu se to dá překousnout. Což opět myslím s nadsázkou. Vždyť je to jedno, jestli Perversa Misteria zní starobyle nebo současně. Výsledkem je dobře poslouchatelný, ne úplně plochý death metal chorobného ritu.

 

Daemorph včlenil mezi rubanice krapet syntezátorů a kláves. Ty však v žádném případě netvoří příjemné harmonie nebo nezjemňují podladěné nástroje s nasypanou rytmikou. Spíš tvoří pazvuky a narušují případný klid. Pánové se nesnaží o žádnou virtuozitu. Nářez a hotovo!

 

Vlastně se mi líbí komplet album. Úvodní Perversion of the Mysteries je výborným vstupem. Baví mě třeba Sun-Horned God, která pracuje s pomalejším tempem a hodně zahuštěnou náladou. Ještě víc do doomu, ale toho prašivého, hnusného zachází kapela v Arrows of Ahriman. Nicméně i zde se rychle vrací svižnější tempo. Bicí nepatří mezi nejrafinovanější, ale je znát snaha své mantinely překračovat a přinést do rychlých sypaček občas nějakou změnu.

 

Perversa Misteria je přesně takovou brutální laskominkou, jakou jsem v současnosti moc potřeboval. Není nic moc. Odpouštím neduhy, nevnímám jednodušší bicí. Užívám si nadšení, extrém a fajn atmosféru. Death metal Kadavereich umí. Jdeme do kotle na pořádný moshing!!!

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky