Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kadavereich - Perversa Mysteria

KadavereichPerversa Mysteria

Garmfrost13.3.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Perversa Mysteria je dobře poslouchatelný death metal chorobného ritu!

Informace, že Kadavereich je původem ruskou metalovou kapelou, by neměla být pro příznivce dobrého death metalu překážkou. Jedná se o poměrně dobrou metalovou kapelu, neměl by nikomu překážet jakýkoliv předsudek. Kadavereich v současnosti fungují v Německu a zakládající člen Daemorph je Ukrajinec. Metal spojuje… Haha. Pryč od politiky. Tvorba Kadavereich stojí za nemalý hřích.

 

Kadavereich debutovali v lednu 2020 s demem nazvané jednoduše Demo 2020. Rafinované. Daemorph vše složil, nahrál basu s naprogramovanými bicími. Ostatní byli pouze hosté. Dalším počinem bylo o dost zajímavější EP Radiance of Doom s už regulérní sestavou a vyspělejším materiálem. Tohle všechno jsem si nastudoval a naposlouchal, protože debutové dlouhohrající album Perversa Misteria mě celkem okouzlilo, a tak jsem pátral po kořenech po čertech dobře znějícího death bandu.

 

Perversa Misteria vydává Godz ov War Productions, což svědčí o potenciálu kapely. Kadavereich od začátku sází na temnější styl smrtící odnože extrémního metalu. Až bych řekl brutal/death. Každopádně takhle daleko bych nechodil. Growlující bicmen Kist Radiance of Doom pouze nabubnoval, ale původního vokalisty více než dobře zastoupil. Jeho hlas je daleko ponuřejší a hlubší. Také prostorovější a občas i pěkně jedovatý, blackově zlý.

 

Album je na poměry stylu poměrně dlouhé. Bráno s nadsázkou. Čtyřicet minut není mnoho a Kadavereich se stopáží umí naložit. Skladby jsou sice delší, ale jsou dobře promyšlené a dostatečně atraktivní, aby udržely posluchačovu pozornost. Tempo je proměnlivé. Často nasypané, ale umí se i ponořit do řádné doomové bažiny. Ano, často si vzpomenu na první alba bájných Incantation. Tohle mám rád. Kapela se snaží neopakovat zažité postupy a neznít retro. Což se jí daří méně, avšak díky ohni a dobrému řemeslu se to dá překousnout. Což opět myslím s nadsázkou. Vždyť je to jedno, jestli Perversa Misteria zní starobyle nebo současně. Výsledkem je dobře poslouchatelný, ne úplně plochý death metal chorobného ritu.

 

Daemorph včlenil mezi rubanice krapet syntezátorů a kláves. Ty však v žádném případě netvoří příjemné harmonie nebo nezjemňují podladěné nástroje s nasypanou rytmikou. Spíš tvoří pazvuky a narušují případný klid. Pánové se nesnaží o žádnou virtuozitu. Nářez a hotovo!

 

Vlastně se mi líbí komplet album. Úvodní Perversion of the Mysteries je výborným vstupem. Baví mě třeba Sun-Horned God, která pracuje s pomalejším tempem a hodně zahuštěnou náladou. Ještě víc do doomu, ale toho prašivého, hnusného zachází kapela v Arrows of Ahriman. Nicméně i zde se rychle vrací svižnější tempo. Bicí nepatří mezi nejrafinovanější, ale je znát snaha své mantinely překračovat a přinést do rychlých sypaček občas nějakou změnu.

 

Perversa Misteria je přesně takovou brutální laskominkou, jakou jsem v současnosti moc potřeboval. Není nic moc. Odpouštím neduhy, nevnímám jednodušší bicí. Užívám si nadšení, extrém a fajn atmosféru. Death metal Kadavereich umí. Jdeme do kotle na pořádný moshing!!!

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky