Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kammarheit - Thronal

KammarheitThronal

Symptom29.3.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Marshall Major II
VERDIKT: Je nebo není Pär Boström „true master of his craft“, jak se píše v promo materiálech? A proč ztrácet čas s nahrávkami, které se vymykají běžnému vnímání slova hudba? Pojďme si o tom popovídat.

Vpravdě impozantní obálka čtvrtého alba Thronal v sobě má svůdnou přitažlivost, co táhne pohled a vlastně i mysl posluchače. Jestli si hudební obsah vykládat jako soundtrack k zakonzervované fasádě, hukot výtahové šachty v bytovém domě nebo v něm lze hledat filosofickou hloubku, to je otázka k řešení pro každého jednotlivce. Jisté je, že po dvaceti letech existence projektu jsou ve hře zkušenosti, nadhled a chuť tvořit má naději vyústit v něco smysluplného. Koneckonců pětiletá odmlka po albu The Nest (2015) nebyla vyplněna nečinností, ale tvůrčí prací pro jiné projekty a komu se nelení… znáte to.

 

Kouzlo okamžiku je důležitý faktor pro vstřebání jakékoli hudby a co "nezazní" dnes, může za čas v osobních preferencích získat úplně jinou váhu. Mluvím o tom proto, že jméno Pär Boström pro mě v souvislosti s Cities Last Broadcast narostlo do obřích rozměrů. Jeho veledílo The Humming Tapes (2016) mě zanechalo v úžasu a tuto čirou hudební magii s těžko popsatelnou atmosférou velebím, kdykoli je příležitost. Ze spolupráce s Atrium Carceri na deskách Black Corner Den (2017) a Black Stage Of Night (2019) jsou podobné památníky definující vrchol žánru. Zvěst o nové desce původního Boströmova projektu tak zavoněla příslibem něčeho podobně velkolepého.

 

Jak známo, očekávání jsou zhouba spontánní radosti, zbytečná přítěž pro objektivní hodnocení a je třeba je tlumit. Kammarheit jde totiž trochu jiným směrem než výše jmenovaná díla. Vytváří specifickou atmosféru světa ztichlého apokalypsou a vykresluje majestát opuštěných obřích podzemních prostor. Stručně řečeno je Thronal výborná nahrávka. Trochu monotónní v rámci jednotlivých obrazů, přesto rozmanitá v celkovém pohledu. Každá z osmi skladeb má svou vlastní auru a také autorskou osobitost.

 

Zvuková paleta je pestrá a dává tušit přítomnost modulárního syntezátoru, polyfonního oktávového generátoru, smyčkovacího pedálu, simulátoru ozvěny a jiných efektů. Prim samozřejmě hraje drone se svou hluboce uklidňující statickou harmonií, a to hned od první Iron Bloodstream. Before It Was Known As Sleep pak přináší stopu neklidu a první odkaz na výše jmenované veledílo. Odplout do říše spánku za zvuků třetí Carving The Coordinates by bylo snadné. Zvuk připomínající kostelní zvony v The Two Houses podněcuje představivost stejně spolehlivě jako melodie syntetického cella v Now Golden, Now Dark. Samoilustrativní příklad Boströmovy dominance představuje razantnější šestka In The Dreamer's Fields, která jakoby vypadla z partesu Cities Last Broadcast. Ve stejných stopách kráčí následující Abandonment And Connection a 45 minut trvající cestu svým majestátem uzavírá The Magnetic Throne za zvuků připomínajících futuristickou ocelárnu.

 

Bohužel nemohu říct, že by se se mnou při poslechu chvěl celý svět. Přesto se jedná o vynikající poslechový zážitek. Zejména, když se mu člověk oddá celou svou bytostí a osvobodí mysl od starostí všedního dne. Moje náklonnost k dílu roste s každým poslechem a že jako téma preferuji magický realismus jiných Boströmových nahrávek, před trochu obehranou notou post-apokalyptického světa, je zanedbatelný detail. Vězte, že Thronal působí jako hudební doprovod k sugestivním obrazům Lynchova němého filmu Premonition Following An Evil Deed (1995) pořízeného kinematografem bratří Lumiérů. A abych odpověděl na úvodní řečnickou otázku, ano, Pär Boström je "true master".

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky