Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kandar - Síla imaginace

KandarSíla imaginace

-krusty-22.1.2024
Zdroj: CD promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70 + sluchátka KOSS UR-40
VERDIKT: Grind pro negrindery. Hudba pro milovníky kinematografie. Album, které přibližuje filmy lidem, kteří je neznají, ale chtějí znát.

Nebudu zastírat, že ke Kandar mám krapet osobní vztah. Jsou to milí lidé (navzdory kruté hudbě, kterou páchají) a navíc otevření lidé. Otevření jiným a novým vlivům, které do sebe nasávají jako houba. A to je jeden z důvodů, proč zní novinka tak, jak zní.

 

Jedná se o grind a tak by se chtělo napsat, že na pitevním stole máme jejich třetí řadovku. Jenomže Kandar ročník 2023 není jen tak ledajaký grind opěvující anatomii. Chlapíci jsou velcí fandové filmů a hororů především. Stačí letmý pohled na obálku debutu (kniha z filmu Evil Dead) nebo název dvojky Tromaville a poznáte, že sovy nebudou tím, čím se zdají být. On nový Kandar opravdu JE jiný.

 

kandar wall

 

Název Síla imaginace zní lehce filozoficky, ale hlavně česky. Vokály jsou totiž plně v mateřském jazyce a texty jsou negrindově zaměřeny na dílo Jana Švankmajera. Což je na tradičně grindovou kapelu celkem unikát. Jenomže máme tu další „ale“. On Kandar už klasickou grindovkou není. Tedy abych nešířil úplné bludy – z grindu jejich hudba vychází a vycházet stále jistě bude, ale především v Kubýkově kytaře a Topiho vokálu slyším spoustu jiných ingrediencí.

 

kandar nosič

 

Topi je kromě growlera také aktivním kazatelem, který pronáší svá moudra bez ohledu na hudbu a její rytmus a tempo (hned úvodní Síla Imaginace) a dokonce mi připomíná vokalistu Jaroslava z blackových Triumph, Genus. Majestátní recitativ rozléhající se nad sroceným davem oddaných. Kubýkova kytara je (díky jeho angažmá ve stylově odlišných seskupeních?) oproti tradiční grindové brusce mnohem variabilnější, poletuje si sem a tam a ke konci tracklistu už se vydává definitivně blutausnordím směrem (Faust). Basa je hezky funkční a bicí jsou od minula polity živou vodou. Brňáci si vás podají nadupaným grindem se spoustou odboček, nejčastěji ovšem cítím vítr vanoucí z frankofonních krajin (Francie, Kanada…).

 

Síla imaginace je kromě toho koncepčním albem. Pokud vás tuzemská kinematografie alespoň lehce líznula, budou vám názvy skladeb minimálně povědomé. Není divu. Co skladba, to poklona filmovému revolucionáři světového formátu – Janu Švankmajerovi. Připomenete si díla jako Spiklenci slasti, Něco z Alenky, Otrantský zámek, Zahrada, Otesánek nebo Lekce Faust. A vsadím se, že každý z nás se s něčím ze Švakmajerovy tvorby setkal. Jen vzpomínejte!

 

 

Novinka je každopádně velice dospělým albem, které posunuje kapelu dále – a tak to má být. Dokonce bych řekl, že i mnohem dále, než by běžný grind-fan dokázal dohlédnout. Nový Kandar je hozená rukavice, kterou je záhodno zvednout, protože po pár posleších budete pravděpodobně odměněni. Kandar neposkytuje potravu, kterou grindeři konzumovat chtějí, ale uvařili několikahvězdičkovou krmi, kterou se musí konzumenti naučit kousat a trávit. Hodně štěstí, protože takovouhle gastronomii si osobně nechám líbit!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky