|
|
||||||||||

Nové album ostravské female kapely Kapriola přišlo na svět po krátkém období klidu a nějakých personálních obměnách v sestavě. A taky přišlo do naší redakce s nejistým dotazem, zda hudebně zapadá do našeho záběru. Ostatně kapely uvedené v „podobných“ na jejich bandzounu (Arakain, Dymytry, Doga, Alkehol) naléhavost téhle otázky prohloubily poměrně zásadním způsobem...
Tamtéž dohledáte neurčité a široké žánrové zařazení mezi hranice rocku a metalu, pod čímž si v případě této kapely představte spíš rock se silnou melodickou složkou a ten metal schovaný za sem tam se vyskytujícím ostřejším efektem na kytaře či svižnější pasáží. Český bigbít? Přibližně tak. Hard rockový základ, pár střízlivých výpůjček z hevíku a ve výsledku ani ryba ani rak. Vlastní výraz nehledejte a na hudební progres zapomeňte rovnou.
K prvním dojmům připojme i ty z obalu desky, který má svým téměř až surrealistickým motivem asi vystihovat název desky (nebo ne?) a který budou muset ocenit jiní. Fakt se mi nelíbí. A dojmy ze zvuku, u něhož se zastavím detailněji. Po celou hrací dobu alba do uší bijí dvě skutečnosti, které spolu - troufám si tvrdit - úzce souvisí. Tou první je na můj vkus příšerný zvuk bubnů, které prošly přes nevím jaké filtry a kterým ze skutečné podstaty zvuku bubnů nezůstalo skoro nic. Asi to znáte, takové ty plastikově mlaskavé údery, zde navíc nepříjemně vytažené a v přechodech působící vysloveně traumaticky. Druhým problémem je neskutečně sterilní a rádoby moderní produkce, která v sobě odráží studiový software, ale určitě ne ducha a osobnost kapely. Jedním slovem - produkt. K nepřežití.
Pokud to až doposud vypadá, že jsem k desce přistoupil už z principu a od začátku zaujatě, není tomu tak, to jen pozitiva se hledají těžko. Zvlášť když si jako první věc pustíte dva zveřejněné klipy - skladby Všechny moje tváře a Nezapomínám - z nichž není tak úplně jasné, co přesně se holky snaží prodat. Bohužel celková stylizace kapely je podobná jako u Manowar, jen namísto mužského zneužívá ženský princip, ale ve výsledku míří stejně nízko. A to nepíšu z pozice puritána (to fakt nejsem), ale pouze z pozice fanouška, který si myslí, že chytrost, nadhled, vtip a nápad se s rockovou, potažmo metalovou muzikou nijak nevylučují.
Skladatelsky album žádný průšvih není a většina skladeb má jasnou, i když stále stejnou a nijak nápaditou strukturu. Rychlejší střední tempo dává písním energii (místy velmi slušnou - Cesty), nijak zásadně se nezpomaluje a v podstatě nemám problém s představou, že někde na fesťáku bych podobnou produkci chvíli poslouchat vydržel. Problém bych měl pouze s hlasovou polohou zpěvačky, která podle mého nemá dostatečné charisma a razanci pro rockovou muziku a svými pokusy o emoční projev mi připomíná patos zpěvaček populární scény druhé a horší ligy. Zjevné limity hlasového rozsahu mi v podstatě nevadí a pokusů především ve výškách je naštěstí méně než málo. Naštěstí.
Ostatně těch pokusů není moc ani na jiných frontách a jejich občasné zjevení se (například kytarová sóla, instrumentální přemostění ve skladbách atp.) jen vytváří další důvod pro to zůstat v mezích prověřeného standardu. A někde tam se Kapriola pohybuje - nevýrazné tvrdě-rockové písničkaření, trocha hezkých melodií, pár zapamatovatelných refrénů (místy dobrých, místy za hranicí vlezlosti - Ona je démon), pár tvrdších riffů, kopec emocí a ještě větší kopec pózy. Pod povrchem je bohužel prázdno.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
MB / 3.6.16 19:45odpovědět
Kapelu moc neznám, není to můj šálek. Jen mě zaujala poměrně tvrdá kritika. Koukl jsem na přiložené youtube videa a nepřijde mi to takový průser. Zvuk bicích taky v pohodě. Poznámka ohledně filtrů a úprav mi připadá poněkud zastydlá. Copak v dnešní době někdo tyto výdobytky nepoužívá ? Ale když tak pročítám recky, tak drtivá většina českých kapel to schytává, tedy až na kapely z Brna haha
Jirka D. / 3.6.16 21:10odpovědět
Pár českých kapel, které jsme pochválili, by se určitě našlo ... a snad nejen z Brna :) Spíš jen se snažíme nedělat rozdíl v hodnocení mezi zahraniční a domácí muzikou. K těm filtrům na bicí asi tolik - určitě se najdou kapely, které je nepoužívají, ale moc jich skutečně není. Vedle toho i filtry jdou používat "civilně", asi ve stylu "dobrý sluha, špatný pán". Tady se to přehnalo a pro toho, kdo má rád aspoň trochu přirozený zvuk, zní celé album (nejen bicí) velmi nepříjemně .
Label:Acheron Records
Vydáno:Březen 2016
Žánr:rock / metal
dona Michelle - kytary, housle
Mar Qui - zpěv
Mercy - bicí
Tess the Bass - baskytara
hosté:
Andrea Horáková, Jana Smékalová - sbory (7)
Barbora Kacerovská - baskytara (8)
Lukáš Musil - kytary
1. Až jednou
2. Svatební
3. Cesty
4. Ona je démon
5. Všecny moje tváře
6. Balancuju
7. Když se blíží pád
8. Nezapomínám

Obsidian Kingdom
A Year with No Summer

Von Hertzen Brothers
New Day Rising

Pandra Vox
Windswept

Randal Collier-Ford
Advent

Amenra
Mass VI

Decline of the I
Wilhelm

Blut Aus Nord
777 - Cosmosophy

Ray Alder
What the Water Wants

Fervent Hate
Tales of Hate, Lust and Chaos

Satyrasis
...of the Dead

Dark Buddha Rising
Inversum
Právě vychází zajímavý úkaz v podobě audioknihy Heimatcore, čtěte tiskovku níže:
26.5.2026České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.