Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Katatonia - Dead End Kings

KatatoniaDead End Kings

Jirka D.16.11.2012
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Z rockové melancholie made by Katatonia zbyl už jen vnější pláštík, takové poznávací znamení, které spíš navozuje vzpomínky na předchozí desky a úspěchy, než že by fungoval samostatně a svébytně právě u Dead end kings.

Na novou Katatonii jsem se fakt těšil a i když jsem nečekal žádné stylotvorné veletoče a spíš sázel na jejich léty ověřené jistoty, s novinkou se peru vyloženě rozmrzele a marně pátrám po zajímavých momentech, které bych ohodnotil jako zdařilé. Jedním dechem dodávám, že nepatřím k těm remcalům, kteří se bijí v prsa za všechna alba po Discouraged ones, a nebo Viva Emptines, a dál nešetří kritickými slovy; Katatonii prostě beru takovou, jaká je a na žádnou jejich předchozí desku jsem neměl potřebu plivat bezvýznamnou českou slinou. Dojmy z nové nahrávky Dead end kings by možná spravil komentář typu: „už bylo líp, ale pořád je to jakýsi standard“, jenže tentokrát by to bylo nemístně laciné.

 

Ani by mi nevadilo, že se deska jako celek tváří dost radio friendly - pokrokovější stanice by ji mohly přehrávat od první do jedenácté skladby bez pobouření populace, jen si nejsem jistý, jestli by jim u třetího songu nevolali posluchači s prosbou o zahrání něčeho živějšího. Ono to nové album je totiž ze všeho nejvíc nudné, jednotvárné a následkem toho i dlouhé. Z rockové melancholie made by Katatonia zbyl už jen vnější pláštík, takové poznávací znamení, které spíš navozuje lehce sentimentální vzpomínky na předchozí desky a úspěchy, než že by fungoval samostatně a svébytně právě u Dead end kings. Celých těch 50 minut muziky se totiž táhne dost stereotypně, předvídatelně a nezáživně. Nic na tom nespraví aranžérská promakanost, velmi citlivé provedení programmingu, které dává skladbám nádech prostorovosti a jakési „majestátnosti“; co na tom, že ze všeho je cítit profesionalita silného týmu, kvalitního studia, hromady práce, když výsledek vyloženě nudí.

 

Úvod desky se snad nese ještě ve starých, zajetých kolejích a první tóny „The parting“ dávají vzpomenout na doby minulé, ale následný sešup do jakési nezajímavé deklamace, která by se nejlépe vyjímala v kavárně pro movitější vrstvy, signalizuje, že je něco špatně. Když se zcela stejná konstrukce opakuje ještě několikrát v téže skladbě, a při pokračujícím poslechu zjistíte, že prostupuje takměř celou nahrávku, pocit jakési vyprahlosti nejspíš naplní většinu posluchačstva. Dokonce už i příjemně  (sic!) odzpívané „...into darkness...“ ve mně vzbuzuje soustrastný pocit víc než dojem, že bych tu měl co do činění s depressive rockovou kapelou, tou přece sakra Katatonií! Vlastně ani nemám sílu se tu probírat celou deskou a vytahovat nějaké chytáky, jednak mi album jako takové splývá do jednoho nepříliš zajímavého celku a potom těch chytáků moc nenacházím. Naopak – kdyby deska pokračovala v duchu druhé skladby a jejích popěvků „...na náá na na náá...“, vypnul bych ho hned.

 

Takže když bych se vrátil k úvodnímu odstavci – označit tuhle nahrávku za slušný standard kapely prostě nejde. Desce zoufale chybí dynamika, trocha vnitřního pjetí a snaha zaujmout trochu víc vnímavého poslouchače. Řada vyprecizovaných písniček tvoří sice pohodovou kulisu k jakékoliv jiné činnosti, ale to je na tuhle kapelu opravdu málo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 19.11.12 12:37odpovědět

to Maar - a to mě zase baví Anathema. Ne že bych byl z poslední desky úplně na větvi (ta předchozí mě dostala!), ale prostě se mi líbí, jakkoliv to zní friendly a líbezně. :)

maar / 19.11.12 11:19odpovědět

No hele pro toho, co Katatonii nezná nijak zásadně (já) je to docela fajn a příjemná deska. Co mě trochu štve je to opakování motivů, ale jinak je ta deska fajn a já dávám 70%. Když to srovnám s "malátností" posledních dvou repetitivních "jakožemeditativních" desek Anathemy, tak tady u mě dobrý:)

Radek Martínek / 16.11.12 20:39odpovědět

Upřímně řečeno, už jsem se netěšil a deska mírně překvapila. Ale tím to končí. Pokud se kapela bude patlat v tom, v čem se patlá už dvě poslední alba, už nebudu očekávat a zůstanu u starých desek. Postupné vyklidnění a ztráta xichtu už jdou mimo mne.

Victimer / 16.11.12 14:36odpovědět

Tohle už smrdí. Podivně malátné album jedné ze zásadních kapel dneška (čti včerejška)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky