Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Katla. - Allt þetta helvítis myrkur

Katla.Allt þetta helvítis myrkur

Garmfrost19.2.2021
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Chladný smutek Katla. je hrozivým soundtrackem pro tu zatracenou temnotu...

Ne, že bych nevěděl o existenci Katla., ale EP i dlouhohrající debut Móðurástin šel zcela mimo mě. Melancholický post-rock mám sice rád, ale ten jejich mi nic neříkal. Proto, když jsem zcela omylem narazil na jejich klip k písni Sálarsvefn z nové desky, zíral jsem uhranut mocnou silou chladného smutku a depresí ze skladby doslova křičící. Ta tam je rocková písničkovost debutu. Pryč je citová bezradnost a bolestínství. Máme zde načernalý doom. Zlý, temný a nikdy nekončící.

 

Musíme si představit hlavní hráče zlovolné hry? Proč ne? Pro toho, kdo na kapelu s názvem islandské sopky doposud nenarazil, je dobré zmínit, že páteří, mozky i dušemi Katla. je dvojice multiinstrumentalistů zvučných jmen, známých z notoricky známých kapel typu Fortíð, Den Saakaldte a v neposlední řadě Sólstafir. Zvučnost jmen myslím doslovně. V životě je nevyslovím, hehe. Guðmundur Óli Pálmason a Einar Eldur Thorberg si pohostinně rozdělili nástroje i zpěv. Oba programují (citlivě pracují se samply a přírodními zvuky).

 

 

Allt þetta helvítis Myrkur by mělo v překladu znamenat něco ve smyslu Ta zatracená temnota a přesně to deska vyzařuje. Skladby nás od mocného úvodu přes doomové tryzny a blackové propasti přenesou více než hodinovým tripem až k nekončící dvojici ukrutností, které svým rozsahem i dopadem ovládají bezmála půlku nahrávky. Zlovolné kytarové hrady skvěle doplňují vedle zmíněných samplů i důrazná basa a samostatně fungující bicí nástroje. Guðmundur desku fest popohání a občas ji žene před sebou jako docela rychle.

 

Metalová atmosféra Allt þetta helvítis Myrkur se post-rockového trylkování nebojí. To zneužito ve vyšší pravdu sousedí v těsném vězení s ambientem a spolu dotváří už tak svébytnou auru bolestně zlých Katla. Z čistého a občas nakřáplého hlasu Einara běhá mráz po zádech. On není nejpříjemnějším průvodcem vulkanickou sbírkou poemů. Zní vzdáleně a odlidštěně. Je mnohem dál, než nehmatatelné strunové kouzlení či nejednoznačné klávesy. Vše je zde a přitom kdesi létá v oblacích. Mrkněte na ten klip a budete mít jasno. Uf! Jelikož mám sklony všechno prožívat, mívám při poslechu Allt þetta helvítis Myrkur nehezké pocity. Hehe.

 

 

Oba pánové si své dílo, kterému rozumí nejlépe sami, ošetřili po všech stranách. Einar si vzal na starosti zvukovou část – zvukovou režii, mix, mastering i producentskou funkci a Guðmundur Óli Pálmason grafickou, respektive fotografickou. Vše je sladěno a dotaženo. Plný počet desce nedám zřejmě jen, že stále cítím možnosti tvůrčího a uměleckého růstu. A to je sakra dobře. Máme se na co těšit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 19.2.21 13:20odpovědět

Absolutní topka loňského roku! 100%

Ruadek / 19.2.21 8:47odpovědět

Ano, skvělé dílo. Takhle dnes znít Solstafir, pak by mi spadla čelist. Ten potenciál je tady ještě obrovskej. I když poslech je krajně nepříjemnej, tuhle temnotu si nechcete často pouštět příliš moc k sobě.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky