Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kaviar Kavalier - Die Urinal Therapie (7" SP)

Kaviar KavalierDie Urinal Therapie (7" SP)

Jirka D.15.12.2012
Zdroj: bílý 7" vinyl, 45 rpm
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Sedmipalec nepřekvapuje, ale podtrhuje osobitost tvůrce. Texty nemají smysl, ale právě proto se vyplatí do nich podívat. Celé to dílko je takové zažloutlé, ale nepátral bych po původu. Pak tomu celému můžete uvěřit a nebo jen podlehnout, což je snazší.

Nikdy bych nevěřil, že jednoho ne příliš krásného dne budu psát pár postřehů na dílo Tomáše Kohouta. Jeho tvorbu jsem sice sledoval a především věci s logem Necrococka mi vzdálené nijak nebyly, ale klony Kaviar Kavalier se vším tím „ja ja, Suzi, kommen schlauchen ficken ... uááách“ mi prostě neučarovaly. A tak se mi na stole objevil poslední sedmipalec, sympaticky bílý, s vloženým varováním „Nur für starken Nerven!“.

 

Texty jsou samozřejmě v němčině. Na přeložení vám bude stačit učebnice pro začátečníky otevřená na druhé lekci a u některých slovních spojení si vystačíte s lehce perverzní fantasií, případně poradí manželka; překlep v názvu skladby omluvíte. Stejně tak není úplně košer přemýšlet nad původem zažloutlého okraje jinak bílého, vloženého aršíku. Jakousi spojitost s názvem desky si nepřipouštím a spíše doufám v tiskařská kouzla. Nečuchal jsem k tomu.

 

Zní první tóny urinální terapie a mám dojem, jakoby z reprobeden tekla kombinace vůní laciného pižma a psího oblečku do brněnské zimy. Je to sympatická skladba, podpořená poměrně jednoduchou rytmikou Ivo Plačka. Hlas Necrococka připomíná průvodce zájezdu turistů z východního Německa, který neustále pokukuje po řidiči, hladí si krátce střižený knírek a každému je jasné, že noc bude dlouhá. První strana je krátká a výstižná, druhá delší a gradující. „Jáma pekel“ předělaná na „Das golden Pissoir“ svými motivy v úvodu připomene Lesní hudbu a později nakope ambice Tomáše Kluse jako nejlepšího komentátora českého dění. Výsledek je v refrénu slitý do jednoho masitého celku, ze kterého nekouká mnoho čitelných poloh a raněný Klus mírně ožívá v naději na zvrat. Ale když Alois Nebel spustí svou cimbálovou etudu, jeho sebevědomí definitivně zmírá a on rozbíjí svou kytaru zpěvníkem a odchází do mlází za německým průvodcem.

 

Sečteno a podtrženo, sedmipalec nepřekvapuje, ale podtrhuje osobitost tvůrce. Texty nemají smysl, ale právě proto se vyplatí do nich podívat. Celé to dílko je takové zažloutlé, ale nepátral bych po původu. Pak tomu celému můžete uvěřit a nebo jen podlehnout, což je snazší.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 15.12.12 16:34odpovědět

Já mám dojem, že si Tomáš zkouší vinylovou závislost a že se na dalším albu máme na co těšit. Pokud se nepletu, tak tohle je jeho první vinylová zkušenost...

-krusty- / 15.12.12 10:50odpovědět

Nádherná recenze :-):-).-) já sám uctívám téměř vše, čeho se Tom Kohout dotkne (!!! :-) ) ale tento sedmipalec je spíše relikvie a artefakt, než něco plnohodnotného (což ani být nemůže), co bych mohl stavět hrdě do jedné řady s kousky jako KONVALIUM, LESNÍ HUDBA či STUDIO Y..... Obě strany placky nám poskytují přesně to, co čekáme od elegána Necrococka...poslechnu, otočím stranu a potom schovám do obalu a dětem řeknu, že tohle všechno bude jednou jejich.....a jdu čekat na další album :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky