Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kekal - Envisaged

KekalEnvisaged

Victimer12.9.2022
Zdroj: flac / promo od kapely
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Velké probuzení lidstva za hudebního doprovodu avantgardně metalové syntetiky Kekal.

"Envisaged" je album, které bylo speciálně vytvořeno na oslavu velkého probuzení lidstva a vzestupu Země do vyšší oktávy vibrační frekvence. Všechny písně byly napsány během procesu nahrávání, aby zachytily spontánní okamžiky vhledů v každé jednotlivé pasáži tvorby. Hudba a texty představují tvůrčí duchovní cestu po nepřetržitém odhalování aktuálního dění na Zemi, které se odehrává zejména v posledních několika letech. Jsou-li pozorovány a sestaveny do kontinua, znamenají proces globálního kolektivního probuzení a očisty směrem k velkému osudu lidstva: překonat matrix a povznést se za konstrukci duality.


Tolik představení konceptu nového alba experimentálně metalového projektu Kekal, který se oficiálně neprezentuje žádnými členy, ale je jisté, že za ním stojí workoholik Jeff Arwadi. Také novinka upomíná nestandardní alternativní cestu oscilující mezi metalem, rockem a elektronikou. Jinou, avantgardní. Znovu spojuje živé s neživým, mnohdy docela křiklavě a provokativně. Jindy zase lehce a přirozeně. V hudbě Kekal se snoubí křehkost s agresivitou a na novince dostává opravdu hodně prostoru atmosférická syntetika. Je na ní dost okamžiků, kdy to metalově rázné pocitově přebíjí a dostává hudbu Kekal na kyberneticky filmovou úroveň. Tvoří pásmo, které sice vzniklo na této planetě, ale jako by na ni ve skutečnosti dohlíželo zpovzdálí, z prostoru mimo náš svět.

 


Jak už je u Kekal zvykem, promo nového alba bylo aktivováno s velkým předstihem a stejně tak množství informací ohledně něj. Ze strany Jeffa pečlivá, hodinářská práce. A já znovu čekal na své vlastní probuzení, kdy mi svět Kekal skutečně přilne a kdy budu schopen jej naplno snášet. Což není úplně běžná kratochvíle. Chce to dostatek odvahy a obrnění se, přistoupení na netradiční hudební vyjadřování kapely. Kekal mluví svérázným hudebním jazykem.


První poslechy, to byla docela svízel. Přišlo mi, že jsem to všechno už kdysi slyšel a že se planeta Kekal příliš neotvírá, jen dokresluje. Ano, je to tak, ta studiová avantgarda, jak jsem si styl Kekal soukromě pojmenoval, už má dávno svůj rukopis a překvapení se koná jen v detailech. Postupně lze zjistit, že Envisaged je hodně syntetické album. Asi bych úplně neřekl, že víc než ostatní nahrávky, ale na povrch to tentokrát vyplulo. A od té chvíle tak Envisaged prostě beru.


Dalo by se říci, že úvodní dvě skladby Anthropos Rising a Born Anew nové album vzorně reprezentují. Obě s přehledem vedou experimentální alternativu Kekal skrz typická úskalí, kdy se prog metal potkává s avantgardou a až plasticky přitom bobtná, než do toho řízne podmanivá atmosféra. Kekal nejsou křečovití, ale jistým způsobem upjatí ano. Už od začátku je patrné, jak novinka proměňuje své progresivní buňky v ty ambientně atmosférické. Bicí automat je místy hodně nahulený, někdy až nepříjemně, ale člověk na něj zapomene, když se Kekal najednou objeví v časoprostoru a hrají svou melancholii vysílanou skrz vzorečky s vrozenou samozřejmostí. Navíc když se při tom Born Anew ve své druhé půlce zlomí v ryze elektronickou věc. The Alchemy of Creation je takový Kekal atmosférický ambient z hlubin vesmíru. Táhlá, temná záležitost, ve které nedostanou hlavní prostor kytary, ale kde dominuje prostor sám pomocí kláves.

 


Na což navazuje zatěžkanější skladba The Ascending Collective, kterou pohání dál krásná elektronická pasáž měnící tuhle věc v něco snově zadumaného. Vedle zle dupajících bicích hotový balzám. A pokračujeme na syntetické vlně. Conduit of Light je taková kybernetická balada, která se časem dostane do rytmu, kterému nadále velí neživé ústrojí programingu. Můj oblíbený kousek představuje Anarchy in the New Earth, kde analog protne rebelskou povahu a snaží se řídit její kroky. A docela se mu to daří. Summer Harvest ukazuje Kekal jako milovníky soundtracků, instrumentální cestovatele atmosférou za doprovodu smyčců. A poslední dvě skladby Zero Point a Destiny Recalibration jako by album opět nabraly na otáčkách, ale nezapomněly přitom na jeho masívní elektronickou povahu.


Elektronika je na Envisaged zastoupena rovnoměrně s metalovým aranžmá, v některých chvílích dokonce převládá. S tím by měli být posluchači srozuměni, pokud už se v blízkosti nových Kekal ukáží. Jako vždy je to zajímavá, neobvyklá projížďka, která je nejdříve víc bláznivá jak normální, ale jakmile se odhalí, jsou v ní moc pěkná zákoutí. Ale pořád za mě platí, že tentokrát zní Kekal víc roboticky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky