Recenze: Keys of Henoch - Luciferian Drone Magick (EP)

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Keys of HenochLuciferian Drone Magick (EP)

Garmfrost20.2.2023

Zdroj: bandcamp

Posloucháno na: všem možném a všude

VERDIKT: Luciferský drone umí seknout drápem.

Jsou kapely a projekty, o nichž se ví i to, jakou velikost bot nosí. Pak jsou tací, o nichž se neví nic. Kapely tají úplně všechno, mluví za ně přece hudba. Pak jsou zde interpreti, kde mlžení nevadí, působí to přirozeně a vy nehledáte nic, jen posloucháte. Mezi takové dle mého skromného názoru patří německý no name projekt Keys of Henoch.

Když budu chtít mluvit o tom, co vím, můžu říct, že stylu prvotiny Luciferian Drone Magick, která vyšla loni v létě, krásně sluší název. Hlavním výrazovým prvkem je skutečně drone. Drone a black metal. A magická atmosféra. EP Luciferian Drone Magick obsahuje pouhou jednu něco málo přes dvacet minut dlouhou skladbu Ascension of Qayin (First Evocation). Ještě než se ale rozjedu, musím zmínit i zvláštní demo nesoucí „název“ Rehearsal Jam December 2019. Nahráno bylo v lednu 2020 ve dvojici M. K. – Transcending Keys a S. K. – Time Travelling Guitar, ale necelých deset minut brnění a drnění mělo význam zejména pro jamující dvojici a tvořilo podklad pro věci nadcházející.

Luciferian Drone Magick bylo nahráno jedním člověkem – BSSK v červenci loňského roku. Mix a post produkci dostal na starosti Sebastian Scheicher. Neznám, ale dočetl jsem se, že se jedná o vyhledávaného německého producenta a zvukového inženýra. Mastering obstaral Frederic Arbour z dark/ambientového projektu Cyclic Law. Nutno říct, že zvuk nahrávky je laskominka. Duní a vrní, přitom krásně vyzní každá sykavka. Album doprovází jednoduchý, avšak oku lahodící front cover, kde naleznete starý symbol hada pohlcujícího si vlastní ocas v ně kruhu draka.

Desku Ascension of Qayin (First Evocation) není snadné popsat slovy. Střídají se v ní prvky black metalu, drone s lehkým dotekem ambientu. Líbí se mi i hlasová složka obsahující syčení a šeptání či growl ryčení. Hlas je samozřejmě pouze jedním z nástrojů. Hlavní důraz je kladen jak jinak na zvuk a šamanskou rytmiku hnanou samply. Bezmála polovina skladby tepe v elektronickém módu, do něhož se vlévají kytarové vyhrávky a vokální zvuky.

O albu se začíná mluvit až letos, čehož důvodem může být vydáním nahrávky na kazetě. Dle doporučení na bandcampu je nutné poslouchat jen hodně nahlas a v opilosti. Souhlasím, funguje to líp.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.